Dávání pro uznání
Uznání mělo být hledáno na dvou místech (1) v synagoze před náboženskými lidmi, a (2) na ulici na veřejnosti. Je několik špatných motivů pro dávání a dělání dobra:
-
Člověk může dávat pro uznání a tak prestiž, aby byl pochválen od lidí během svého života a zanechat vzpomínku po smrti. Člověk může toužit po potlesku lidí, jejich dících a ocenění, úctě a chvále, vážnosti a slávě.
-
Člověk může dávat pro svoji pochvalu, sebeuspokojení a sebe obdivování; cítit se pohodlně s tím co udělal a vidět sám sebe jako nejlepšího. Mohl by si přát chlubit se svým egem a oslavit sám sebe.
-
Člověk může dávat ze závazku: aby naplnil svou povinnost, aby si zajistil uznání Boha: cítit že Bůh je potěšen a poctí ho protože udělal něco dobrého.
Před kým děláme své skutky? Před lidmi nebo před Bohem? Pokud to je pro Boha a jedině před ním, Kristus nám říká jedno slovo: Nevytrubuj! Neoznamuj dopředu: dívejte se na mou obálku.
Dávání pro uznání je charakteristikou pokrytců. Kristus napomínal farizeje u Matouše 23:5 „Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli:“ Dávat ze špatného motivu je pokrytecké.
Proč nám vadí být anonymní, když nějaké milosrdenství prokazujeme? Protože máme nenaplněnou potřebu – uznání a obdivu. Vadí nám dělat něco, čeho si nikdo nevšimne a neobdivuje.
Dávání pro uznání je odměněno pouze na této zemi. Takže každý si vybere čí uznání chce: Boží nebo lidí. 1 Korintským 4:5 „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.“ -NL