Heslo sboru BJB KV na rok 2014
5.1.2014, 2 Kor 13:11
2. Korintským 13:11 | Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením.
Naše heslo začíná slovem: „nakonec“. My jsme na začátku nového roku a tento verš nám říká, jací máme být na konci roku 2014. Jak máme jako sbor v tomto novém roce žít? Co Bůh od nás chce? Máme v tomto verši 5 imperativů, pět sloves v rozkazovacím způsobu reprezentující Boží touhu pro nás jako sbor v tomto roce.
Pavlova závěrečná slova o tom, na co mají Korintští pamatovat, pokud jde o potřeby církve, se hodí i pro dnešní církve. Kde nejsou tyto vlastnosti přítomny, tam jsou problémy. Tyto rysy církev nezíská, bude-li přehlížet problémy , konflikty a obtíže. Nejsou produktem zanedbávání, zapírání, odtahování se nebo hořkosti. Jsou vedlejším produktem velmi pilné práce na řešení problémů.
1. Žijte v radosti
Jak žijeme? Dá se o nás říci, že žijeme v radosti? Jsme známí jako lidé, kteří žijí v radosti? Jsme sborem, který žije v radosti? Pokud ne, tak jak žijeme? Když nežijeme v radosti, tak žijeme potom v opaku radosti. Je tolik lidí, kteří žijí ve stresu, v tlaku, v napětí, ve starostech, a nemusím už vyjmenovávat další způsoby žití, abychom pochopili, kde nás chce Pán. Žít v radosti. To ano, ale jak? Ty, bratře, pravděpodobně nevíš o mých potížích, mých problémech. Tobě se to mluví, ale neznáš mé dluhy, mé tlaky a boje. To je pravda, často neznám, ale i kdybych je znal, nic se nemění na tom, že Boží slovo zůstává stejné a je stále tím nejlepším manuálem pro život v roce 2014. Žít v radosti neznamená, že nemáme žádné potíže a problémy. Nečekejme až tohle všechno zmizí, že potom budeme mít důvody žít v radosti. Naše radost, ke které jsme vybízeni, nemá být závislá na okolnostech. Bible říká: „Ať se zaradují všichni, kdo milují Tvé jméno…, ať zajásají“ (Žalm 5:11, přel. z angl.); Buďte šťastní…, radujte se a plesejte ustavičně“ (1. Tesalonickým 5:16, přel. z angl.). Řekněte dnes radosti „ano“! Bůh chce, abychom žili v radosti jako sbor, jako rodina a jednotlivci. V radosti, že ho známe, že naše jména jsou zapsána v knize života, a že víme a věříme, že vše napomáhá k dobrému těm, kdo Boha milují.
Naše radost má vycházet ze vztahu s Bohem, známosti Hospodina a Jeho slova a záměru který má s námi. 1. Petrův 4:13 ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.
Proč se vlastně radovat? Protože potom radost se nám stane silou v životě. Nehemiáš řekl: „Radost z Hospodina je vaší silou.“ Nehemiáš 8:10
2. Napravujte své nedostatky.
Ostatní překlady říkají: „dokonalí buďte“, spějte k dokonalosti, nebo dejte všechno do pořádku“. Uvědomme si, že tento závěrečný text je pozdravem, který apoštol Pavel předal Korinťanům. Kdy naposled jste dostali takový pozdrav: „naprav své nedostatky, své chyby, a vady“. To v čem jsi ještě ne-dorost. Měl korintský sbor nějaké nedostatky? Něco k nápravě? Pavel jim napsal 2 velké epištoly. Žádnému sboru nenapsal víc, když to sečteme. Jaké byly jejich nedostatky? Když si přečteme epištoly, tak výsledek zní: roztržky mezi nimi, nejednota a rozdělení (1), nedospělost v Kristu, závist, svár, světskost, nesprávný pohled na Boží služebníky(3), nemravnost (5) sudičství (6) vztahy (7), nesprávný pohled na svobodu v Kristu (8-9), modlářství (10), neřád při bohoslužbě (11,14), zmatek v duchovních darech, popíráni zmrtvýchvstání (15) atd.
Jaké nedostatky máme my? Nemůžeme je napravit, pokud je neznáme nebo nepřiznáme. Možná naše nedostatky jsou podobné. Máme duševní nedostatky, teologické nedostatky, vztahové, finanční, morální a společenské nedostatky.
Když celý rok někdo není na biblické hodině (a nebrání mu v tom nemoc nebo věk), nemohu to jinak nazvat než nedostatek. Když se někdo nezbaví špatného zvyku, nepřekoná strach a stud říct pravdu, nedává společnému dílu přednost před svými zájmy a názory je to nedostatek.
Dobrá zpráva o nedostatcích je, že se dají napravit, změnit. Užitek je potom dvojí: osobní i společný, duchovní i tělesný, osobní i rodinný, individuální i církevní. Ať nám k tomu Bůh dá chtění i činění, odvahu i moudrost dělat to, co je správné. A právě další imperativ se týká povzbuzení v tom, co je dobré a správné.
3. Povzbuzujte se.
Židům 3:13 | Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Sbor je místo vzájemného povzbuzení, a dodání odvahy na cestě za Pánem. Bůh nás povzbuzuje k tomu, abychom se povzbuzovali. Co to znamená? Znamená to dodávat druhým ne to, co si zaslouží, ale to co potřebují. Je nepsáné pravidlo že každý z nás, dříve či později v tomto roce, potřebujeme povzbudit, to znamená dodat druhému: odvahu, podporu, projevit zájem, naslouchání a pomoc. Bůh nás tak stvořil a chce, aby jeho rodina si navzájem sloužila a podporovala se.
Josef z Kypru si zasloužil přezdívku „Barnabáš“, protože kamkoliv šel, všechny povzbuzoval. Jaké svědectví! Písmo říká: „Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ,Syn povzbuzení‘ – levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly“ (Skutky 4:36–37). Dále čteme: „Když tam přišel…povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni“ (Skutky 11:23–24). Proto dnes požádej Boha, aby z tebe učinil člověka, který povzbuzuje, jehož slova a skutky přinášejí útěchu a podporu druhým. Neexistuje větší povolání! Další imperativ pro sborový život v roce 2014 zní:
4. Buďte jednomyslní.
Jednomyslnost, jednota a soulad. To právě Korintskému sboru chybělo a jako následek měli mezi sebou rozbroje, sváry, rozdělení. Být jednomyslní, jednotní neznamená být jednolití, ale mít stejnou mysl, mysl Kristovu. Mysl, která se zaměří na to, co nás spojuje, místo na nepodstatné záležitosti, které nás rozdělují.
1. Korintským 12:13 „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“
To je zdroj naší jednomyslnosti – ač jsme rozdílní v tolika věcech a směrech, Duch svatý nás pokřtil a napojil do jednoho těla, které má jednu hlavu a tou je Kristus. Kdo je napojen na Krista, je pro něho důležitá jednomyslnost. Přirovnání, kterému rozumíme je orchestr. Ač každý nástroj je jiný, ve velikosti, účelu a síle zvuku, když se všechny nástroje naladí podle stejného tónu, a podřizují se taktovce dirigenta, dosáhnou harmonie a překrásného hudebního souzvuku. Společně vytvářejí hudební dílo, které by jeden nástroj nikdy nedokázal.
Proto nás Bible nabádá slovy: Filipským 2:4 „každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ Když pro nás bude jednomyslnost důležitá, tak se budeme místo co já chci ve sboru prosadit, ptát :“Co Pán chce“? K čemu nás vede? Slouží ta změna k dobrému druhým? Je to k budování a růstu sboru? Pak dokážeme přijmout rozhodnutí, které sbor udělal i když jsme hlasovali jinak nebo máme na to jiný pohled. Zvítězí ale touha budovat než prosadit se. Zvítězí touha podřídit se Pánu, než zviditelnit sám sebe. Bůh ví, co potřebujeme, proto jeho slovo je konkretní a úderné do naší situace. Další imperativ se týká také vztahu a zní:
5. Buďte pokojní.
Co to znamená? Znamená to, že nemáme říci co si myslíme? Znamená to pokoj za každou cenu? Protože ve sboru jsme rozdílní, ke konfliktům může tak rychle dojít jako když zapálíte sirku. A kolik požárů to způsobilo v korintském sboru právě konflikty, které měli. Nezapomeňme že hlavou církve je kníže pokoje. On řekl „Blaze těm, kdo působí pokoj…“ Matouš 5:9 Jeden příběh vypráví o dvou mužích, kteří se hádali kvůli náboženství. Skončilo to tak, že první z nich nakonec vykřikl: „Dobře, ty služ Bohu tvým způsobem a já Mu budu sloužit Jeho způsobem!“ Když ze svých názorů vytváříme předpoklad pro vzájemnou lásku, skončíme vzájemným odcizením. Mnohé z toho, o co bojujeme, za to nestojí. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (Jan 13:35). Nestačí milovat pokoj, musíš se stát tvůrcem pokoje.
Římanům 12:18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
Římanům 14:19 A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.
Když jsme ochotní plnit Boží imperativy, máme Jeho přítomnost mezi námi. Co potřebujeme víc na začátku roku, než vědět že, Bůh lásky a pokoje bude s námi.
6. …. Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
Bůh je všudepřítomný nezávislé na našem chováním, ale když chodíme v poslušnosti, jeho přítomnost nám požehná láskou a pokojem. Je to přece jeho láska, pokoj který nás vede k radosti, napravení nedostatků, k povzbuzování druhých a k jednomyslnosti a pokoji. Je to jeho přítomnost , moc a požehnání, po kterém toužíme nejvíc a které nás vedou k růstu a změně našeho života. Bůh nám dal nový rok a nakonec roku chce, abychom byli dál radostní navzdory okolnostem, v napravení svých nedostatků, v povzbuzení druhých, jednomyslnosti a v přinášení pokoje druhým.
Když se na tento verš podíváme, Bůh chce, abychom se změnili, rostli a byli jiní, lepší, výš, oddanější jemu a poslušnější. Vše co k tomu potřebujeme, aby se to stalo je pouze JEHO PŘÍTOMNOST. Buďme mu blízko a nechme jeho přítomnost formovat náš charakter, naše jednání, smyšlení a celý způsob života.
„Vrcholem radosti je být s tebou“ Ž 16,11 Když jsme s Bohem se měníme. Rosteme do jeho podoby. On musí růst my však menšit se.
Tak co nám brání žít v radosti? Okolnosti, problémy, starosti a stres? Jsme voláni k tomu, abychom se radovali v Pánu. Z jeho přítomnosti, záměru a slov.
Co nám brání napravit své nedostatky? Strach, stud a přiznání, že vůbec nějaké máme. Udělejme správná rozhodnutí s odvahou a moudrostí.
Jaké máme překážky v povzbuzování druhých? Myšlenka že to nepotřebují? Pravda je, že čas od času každý potřebujeme povzbudit.
Jaké jsou překážky jednomyslnosti a pokoje? Možná je to sobectví, pýcha nebo starosti.
Odevzdejme je Pánu a prosme o novu sílu naplnit imperativy jeho milosti v tomto roce s touhou růst v Jeho milosti a poznání.
-NL