Genesis 36, Ezauovci
Podobně jako rodopis Izmaele v Gn 25,12-18 předchází události jeho bratra Izáka, nyní rodopis Ezaua v Gn 36. Předchází tak další události rodiny jeho bratra Jákoba, na kterého se Genesis dále zaměří. Přesto je zde zmíněna rodina Ezauova jako doklad, že Hospodin i jemu požehnal, i jej rozplodil ve velký národ s mnoha kmeny, dokonce i králi (Gn 36,31-39). Tento národ začal být známý pod jménem Edóm. Tento národ byl ale bezbožný a stal se později zvláštním cílem Božího hněvu.
Gn 36,1-8: Ezau sám sebe vylučuje ze zaslíbené země -- na jednom místě s Jákobem být nemohl, ale snad se mohl usadit na sever od míst, kde žil Jákob (Izrael), stále ještě na území slíbeném. Ezau však není poslušný Hospodinovu záměru nevzít si ženy z původních obyvatel, ani nevidí hodnotu v Hospodinově dědictví země; naproti tomu Jákob projevuje víru, která se chce účastnit Hospodinových záměrů, když si nebere manželky z místních lidí, a navíc zůstává oddaný slíbené zemi.
Ezau jak ho doposud známe, svým charakterem a životní cestou a rozhodnutími, které učinil, dokázal, že je poštívačem jako Izmael. Kdybychom vyjmenovali jeho charakterové rysy tak by to vypadalo tako:
-
1 Ezau byl neposlušný. (vůdči rodičům, a Bohu). Neposlouchal jejich rady, instrukce a poučení. On udělal právě opak toho co říká Žalm 1:1 „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,“.
-
2. Dělal protivné věci (28:6-9). Když viděl, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné, šel a přibral si další ženu vnučku Izmaelovu. Ezau dělal naschvály, a v jeho očích si vždy našel důvod, proč to udělat a ospravedlnil se. Dělat někomu (rodičům), naschvály se nevyplácí. Ezau jakoby i v dospělém věku byl v pubertě, a chtěl být neustále někomu trnem v oku.
-
3. Byl nevěrný a bezbožný. „Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.“ Žd 12:6 Jsou věci, které se půjčují, a pak jsou věci které nejsou na prodej. To, že přišel o prvorozenství a pak o požehnání podvodem, byl těmito zlými činy nad jeho životem vynesen rozsudek Boží. Protože byl „ smilník, a ohyzdný,“ KrP nemohl být pokračovatelem rodu a nositelem požehnání. Bůh dovolil aby o to vše přišel a tímto také dal najevo, že Bohu se nikdo nebude posmívat.
-
4. Ignoroval důležité věci (Gen 25:29-34). Co ignoroval? Své prvorozenství, budoucnost a požehnání a Boží plán s ním. Dá se říci , že žil pro okamžik, a za ten okamžik byl schopen obětovat cokoliv, což i udělal. Za talíř krmi čočky se vzdal prvorozenství. Jákobovi měl dát facku, když slyšel co chce za talíř polévky. Neudělal to, a potom musel po zbytek života fackovat sám sebe. Ezau podobně jako Lot žil sobecky a myslel jen na sebe a na radost z okamžiku. Vůbec se nezajímal kam ta cesta, po které se vydal,vede . Ezau nikdy nechtěl řešit duchovní věci a nevážil si jich. Tím, že pohrdl prvorozenstvím, pohrdl Božím plánem.
-
5. Ezau byl impulsivní, netrpělivý a hněvivý muž. Když potom všechno ztratil a jeho bratr ho převezl, tak to Ezaua nejenom zranilo, ale rozzlobilo ho to natolik, že chtěl svého bratra zabít. Chtěl to udělat i přes to, že viděl, jaký zármutek způsobí svému otci, který ho tolik miloval. Ezau, muž pole, drsňák a bojovník -vše řešil silou, násilím a hněvem. „Jen z těchto kořenů nic dobrého neroste. Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.“ Př 29:22
-
6.Hledal požehnání tam kde není. Když Ezau viděl, že Jákob odešel, aby se oženil, tak se i on vydal na cestu. Šel také k příbuzným – ale zatímco Jákob šel do domu jejich matky, k matčinu bratru Lábanovi, tak Ezau se vypravil do domu bratra svého otce, Izmaela. Izmael byl Abrahamův prvorozený syn, který však nebyl synem zaslíbení a neměl nárok na Abrahamovo požehnání. Byl vyloučen ze smlouvy s Bohem, ačkoliv i on dostal od Boha velké požehnání.