Na Boží pokyn má Jákob zvednout kotvu a má „vystoupit“ do Bételu, kde se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem (Gn 28).
Tomu odpovídají i přípravy na cestu. Tato příprava obsahuje postup pravého pokání:
-
odstranění všeho, co má vztah k cizí bohoslužbě, a pohotovost zbavit se všeho, co bylo hříšně získáno. Zde jde o bůžky ze země Lábanovy a o amulety a kouzelné předměty ukořistěné v Šekemu. Pohanské předměty jsou zahrabány pod posvátným stromem u Šekemu. Pokud "Bůh Jákobův" Jákoba chránil, byl s ním a dopřál mu získat rodinu i smíření s Ezauem, Jákob nemá důvod věřit "jakémukoli jinému bohu".
-
Rituální očištění a změna oděvů na znamení odhodlanosti k dokonalé proměně a obnově mysli. Později se tomu všemu říkalo „posvětit se“, odstranit všechno nesvaté, co by mohlo bránit Bohu, aby se k lidu přiblížil, nebo co by bránilo lidu přiblížit se k Bohu.
-
Obnovili přísahy Bohu svou oddaností a službou a vstoupili do společenství s Bohem. Byla to pravá bohoslužba se závazným návratem k Bohu.
Proč měli lidé tyto modly? Lidé je někdy vnímali spíš jako amulety pro štěstí než jako bohy. Proč dali lidé Jákobovi své náušnice? Na špercích samotných nic špatného nebylo, nicméně v Jákobově době lidé sousedních kultur často nosili náušnice jako kouzelné amulety, které je měly chránit před zlem. Lidé se museli očistit od všech pohanských vlivů včetně všeho, co by jim připomínalo jejich cizí bohy.
Další cesta není o nic lehčí než to, co předcházelo. Nedaleko „Efraty“, Ráchel rodí po druhé, ale při tom umírá. Jméno, které bylo zlým předznamenáním pro dítě, Ben-oni“ (syn mého zmaru) mění Jákob pohotově ještě před smrtí rodičky na Ben-jamin“( syn pravice, syn zdaru). To ukázalo, že Jákob je šťastný za Benjamina jako svého syna, přestože Ráchel zemřela. Děti je třeba chránit před pocitem viny za problémy, které nezavinily. A tak má dvanáctého syna, ale milovanou ženu musí pohřbít u cesty do Betléma. Poprvé se setkáme s tímto městem v Bibli. Dva výklady jsou možné: dům boje nebo dům chleba. Podle židovské tradice se místo, kde byla pochována Ráchel nachází na křižovatce mezi Betlémem a Jeruzalémem. Rabínský komentář říká: „Ráchel zemřela ve věku 36 let a důvodů její smrti je víc. Ukradla bůžky svého otce, a když Lában dělal prohlídku, nic netušící Jákob vyřkl kletbu smrti nad tím, kdo je ukradl. Tato kletba se musela naplnit, ale ne dříve než Ráchel porodila své dítě.
22, verš vypráví o tom, že Ruben ležel s ženinou svého otce Bilhou.
Ruben měl patrně skony ke kultu plodnosti, vždyť právě on kdysi přinesl své matce „jablíčka lásky“, ale zde mohlo jít ještě o něco jiného. Není to jen sexuální podtext, ale tady jde o moc. Buď šlo o to, že Rúben se snažil upevnit pozici své matky Ley v rodině ( Bilha byla Ráchelinou otrokyní, a tak jejím zneuctěním Rúben dosáhl toho, že nemohla převzít vůdčí roli mezi zbývajícími ženami Jákoba), nebo o to, že se Rúben snažil pojistit si práva prvorozenství ( práva výsadního dědictví a požehnání si chtěl ze všech synů Jákoba zajistit on, respektive dědictví, jehož součástí byly i otrokyně, se domáhal předem, a tak znevážil svého otce). V každém případě "hanebností uprostřed Izraele" z Gn 34,7 která se stala Dině je nyní následována ještě větší hanebností incestu proti samotnému Izraeli (kterého se dopustil Lein prvorozený) -- vidíme známky toho, že ne vše v Jákobově rodině je uzdraveno. Nebude velkým překvapením, když pod pokličkou vztahů Jákobovy rodiny dojde k výbuchu. Ruben si chtěl skrze sexuální nemravnost něco pro sebe zajistit do budoucna , ale stal se opak. Místo vzestupu prožil pád. Bylo mu odebráno prvorozenství a navždy přišel o dědictví a vedoucí místo.
Na konci této kapitoly Jákob už nemá svou matku, otce, ani svou nejdražší ženu. Ezau s Jákobem pochovají svého otce Izáka do rodinné hrobky v Mamre, hrobu Abrahama a Sáry.
Jákobova cesta končí doma. Byla to cesta dlouhá, těžká, lemovaná místy zápasů, pamětních sloupů, hrobů a stromů pláče. Ale byla to cesta, po níž ho vedl Bůh.