14. kapitola popisuje po prvé válku, neboť poprvé se toto slovo objevuje v Bibli. S válkou se setkáváme na východě. Není to první válka, války určitě byli i před tím, ale tato válka je první zaznamenána v Genesis a důležitá z hlediska autora neboť chce abychom poznali něco o Abramovi a Lotovi. Odborníci říkají, že tito králové, kteří se spojili s Kedolaomerem, mohli pocházet až z okolí Babylonu, protože víme, že to bylo první království o kterém Bible mluví.
Kdo byl král Kedorlaomer a proč byl důležitý? V Abramově době měla většina měst své krále. Města mezi sebou často válčila a soupeřila. Poražené město platilo daně vítěznému králi. Král Kedorlaomer byl zřejmě mocný protože 12 let ovládal oblast Sodomy, Gomory a okolí. Na důkaz toho jak mocný král byl 5-7. verš popisuje, že jeho armáda po cestě než se dostali k těm protestujícím králům, pobil několik národů a měst. Než se dostali k Sodomě a okolí, už měli za sebou řadu úspěšných vojenských tažení. Pod tím je potřeba si představit strašné věci, které nechali za sebou. Archeologové říkají, že vše co jím přišlo do cesty zpustošili, lidi zahubili nebo vzali daleko do otroctví. Stovky let celé území bylo jako opuštěné pohřebiště, šeredně zanedbané se všemi pomníky zničené, zaházené a rozbité po zemi.
Pět králů u mrtvého moře museli tomuto králi platit daně, exportovat zboží a vše co oni pracně vyprodukovali museli dobrou část dávat svému otrokáři. Po 12. letech se královská pětka dala dohromady, utvořila alianci a řekla si, že jsou už unavení z toho být pořád otroky a odmítají se podřídit a platit daně Kedorlaomerovi. Brzy si však uvědomili, že to znamená zároveň váleční výzva. Pokoj v jejich městě byl jen klam a trval jen pokud byli otroci. Jakmile chtěli svobodu museli se připravit na válku. Když Král Kedorlaomer viděl, že třináctý rok nedorazilo zboží, daně a vše co měli dát, okamžitě reagoval a také si utvořil aliance a spojil se s dalšími třemi králi. Tedy čtyři králové stáli proti pěti v dolině Sidim.
14,10 Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor.
Jelikož bitva se odehrála na území těchto pěti králů nebo blízko, spíš bychom očekávali, že cizí armáda najde svou smrt v těchto studních, nebo spíše děr. Tyto studně nebyli viditelné, ale to vypadalo jako když chodíte po zmrzlém jezeře a najednou narazíte na místo kde led je tenký a neudrží vás to a spadnete. Tenká vrstva země která se propadla do menších nebo i větších děr. Půda v údolí nebyla příliš pevná a pro zmatené obránce se stala osudnou. Když viděli, že jejich vůdci spadli do studních, mnozí utekli do hor aby se zachránili holý život.
Proto čteme v 11-12 verši: „Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. 12 Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli.“
Všimněme si, že Lot už bydlel v Sodomě. Jeho rozhodnutí pro kraj, který byl tak žádoucí, protože se podobal „záhadě Hospodinově“ a „zemi egyptské“, se ukázalo jako nesprávné. A přece Lot tohoto místa ani potom neupustil, neboť mu chyběl abramovský pohled víry. Bez víry by se člověk ani po prožití soudného dne nijak nepoučil a nezměnil.
Lotova touha mít vždycky to nejlepší ho zavedla do hříšného prostředí. Touha po majetku a úspěchu ho stála svobodu a radost. Jako zajatce krále Kedorlaomera ho čekalo mučení, otroctví nebo smrt. Prosperita po níž toužíme, bývá často zrádná. Nepostavíme-li do souladu naše motivy a Boží záměry, muže nás prosperita svést a zotročit.
Verše 17-20 popisují setkání Abrahama s Melkisedekem.
Jedna z nejzáhadnější postav Bible je Melkisedek. Ačkoli se tito muži navzájem zrejmě vůbec neznali měli to nejdůležitější společné – oba uctívali Nejvyššího Boha, který stvořil nebe i zemi a sloužili mu. Kdo byl tento muž? Je prvním knězem a králem v jedné osobě, jak se o něm Písmo zmiňuje. Malkísedek je zde popsán jako kněz Boha Nejvyššího - v hebrejštině el eljon. V tom je skryto něco o tehdejším světě. Zřejmě už uctívali různé "bohy" - stejně jako každé město mělo svého krále, tak je možné, že mělo každé i svého boha (a že byli i bohové označovaní jako ochránci menších skupin, např. rodin). Z těchto bohů je el eljon Nejvyšší, protože stvořil nebe a zemi a nebe a země mu patří (Gn 14, 19-20). Melkisedech přináší Abramoci „chléb a víno“ neboli nic jiného než občerstvující pokrm a nápoj.
Kdo ve skutečnosti byl Melkisedek? O jeho totožnosti existuje 4 hlavní teorie:
-
Melkisedek byl v této oblasti váženým králem. Abram mu pouze projevil úctu, kterou si zasloužil.
-
Jméno Melkisedek mohlo být zavedeným titulem pro všechny krále Salemu-Jeruzalema.
-
Melkisedek byl „předobrazem „Krista (Žid7:3). Předobraz je starozákonní událost nebo učení, které nám svou úzkou souvislosti s Kristem poskytuje jasné poučení o Kristu nebo o budoucích událostech.
-
Melkisedek byl Kristus zjevený na zemi v tělesné podobě před pozdějším vtělením.
Verše 21-24 popisují setkání Abrama s králem Sodomským.
Abrama neuvítal jen Melkisedek, ale i „král sodomský mu vyšel vstříc“ až „k dolině Šave“ (17), královská dolina., kde si podějí Abšalom postavil „posvátný sloup“. Zřejmě v souvislosti se svými ambicemi na trůn. Král Sodomi nabídl Abramovi všechnu kořist kromě lidí (možní i ukořištěných otroků). Ale Abram to odmítl, asi proto, že šlo o krále sodomského, tedy o krále těch mužů, kteří „byli před Hospodinem velice zlí a hříšní“ 13,13).
Nechtěl zřejmě aby lide ze Sodomy říkali, že mají zásluhu na Abramově slávě a bohatství. Chtěl aby lidé při pohledu na jeho život viděli, co pro něho učinil Bůh. Kdyby přijal dary soustředil by veškerou pozornost na sebe místo na Boha, který mu dal vítězství.
Ve své odpovědi sodomskému králi Abram říká, že Hospodin (jahve) je Bůh Nejvyšší (Gn 14,22). Tak se přiznává k tomu, že on tohoto nejvyššího Boha uctívá taky.