Genesis 12- Povolani Abrahama

Povolání Abrahama (1-9)

Zaslíbení bylo neskutečné a neuvěřitelně velké.

12:2-3 „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

Bůh mu tedy slibuje, že z něho učiní velký národ, velké jméno a velké požehnání, které se potom rozšíří do celého světa.

Bůh měl od začátku na mysli dobro a požehnání celého světa. Abraham byl požehnán, aby se stal stal požehnáním pro druhé lidi.

Cesta ale k tomuto požehnání nevede jinak než skrze poslušnost, oběť a oddanost Bohu a jeho slovu.

12:4 A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

Víra zavádí věřícího člověka na cesty nejisté , nebezpečné. Ani jistotu cíle víra nedává. A přece právě na této cestě bezpečí a jistota jsou, i cíl je tu dán. Jistotou i cílem je Bůh sám. A Abram opouští jistoty lidské, aby šel právě za tou jistotou, kterou je Bůh. Abram se nebojí přibrat k cestě do této lidsky pochybné jistoty i svou ženu a synovce i všechno své jmění a služebnictvo.

A všimněte si, že směr jejich cesty nevede na východ, ale naopak na západ. Abram neusiluje o návrat do edenské zahrady, ale jde tam, kam mu Bůh „ukáže“ i když to bude třeba nábožensky velmi nebezpečná „země kenaanská“.

Místo Šekem je velmi staré a důležité náboženské středisko, jenž se v budoucnosti stane pro své pohanství velkým kamenem úrazu pro Abrahamovi pravnuky (Dina, Šimeon, Lévi).

12:7 „I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému potomstvu." Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.“

Abram potřebuje ujištění od Boha, že toto místo je místo, kam ho Bůh chtěl přivést. I když to bylo místo plné pohanů, kteří jsou pevně a bezpečně usazení. Bůh mu ale řekl: „Já jsem pánem této země a dám ji tobě a těm, kdo se skrze víru stanou tvými potomky.“

Na důkaz toho, že Abram uvěřil tomu, co Bůh řekl, zasvěcuje to místo Hospodinu obětním oltářem. Abram vzývá Hospodinovo jméno a proklamuje Boží vládu na těchto vyjmenovaných místech a děkuje mu, že je Bohem mocným a věrným. Tak se dostal do nejjižnějších suchopárných pustin země, do Negebu. A právě zde nastane velká zkouška pro Abrama.

Pobyt v Egyptě (10-20)

12,20 I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.

Hlad v zemi zaslíbené! Ani země Kenaan není zahradou edenskou. A tak si čtenář muže říct: do hladu, krize a problémů povede cesta víry a poslušnosti? Čekali bychom jiné přivítání Abrama v zaslíbené zemi – zemi požehnání. Místo toho nastal v zemi hlad.

Hlad se opakuje v Gen 26,1, kdy Josef sestupuje do Egypta.

Egypt v Bibli zastupuje svět, světáctví a světový systém bezbožnosti, sekularismu, humanismu, soběstačnosti a světových náboženství. Nejlepší popis Egypta a toho, co reprezentuje, je popis světáctví a bezbožnosti a světských vášní. Tady Abram hledá řešení a východisko z hladu. Všimněte si v textu, že Abram si nemyslel o Egypťanech nic dobrého – mne zabijí a tebe si ponechají živou! Nevíme nic o tom, na čem tento svůj názor Abram zakládal. Víme, že se ukázal ne zcela nepravdivý. Ale na tom, co se odehrálo se Sárají, nesl Abram svůj nezanedbatelný díl. Přes svůj názor na Egypťany se Abram rozhodl sestoupit do Egypta. Z místa uctívání sestupuje do míst, kde očekává vraždu, smilstvo, hřích.

Bůh zkouší lid hladem Deut 8:3. Hlad může být trestem nebo zkouškou. Tento hlad v zemi byl jak trestem pro obyvatele země tak i zkouškou pro Abrama.

Nečteme, že by hledal Boží řešení v této situaci, nečekal na Boží nasměrování. Boží mlčení nás někdy vede k netrpělivost a hledání vlastního řešení v daných zkouškách a situacích.

Co Abram udělal? Možná to, co druzí lidi kolem. A sestoupil do Egypta. Sestoupil doslova, ale i po jiných stránkách. Najednou se ho zmocnil strach, musel dělat kompromisy, které doposud nebyli nutné. Najednou se bál o svůj život kvůli kráse své manželky. „Každá žena chce být raději krásna než chytrá, protože ví, že průměrný muž lépe vidí než myslí.“

V Antice krásná žena pro panovníka znamenala zajistit si přízeň božstva. Nejde o krásu jak ji rozumí současný Evropan, nejde o postavu ale o „krásu“ která je slibná svou spojitostí s předpoklady náboženskými. Sáraj byla jeho nevlastní sestra. V Toře by to bylo smilstvo. Nicméně Zákon ještě nebyl dán, a Abram nyní hledá řešení nejenom v tom, kde se nají chleba, ale také jak nepřijít o hlavu. Abram je na začátku své cesty, proto jeho víra kolísá a nedokázal, věřit že ho Bůh ochrání a to i po tom všem, co mu Bůh zaslíbil. Z toho příběhu se můžeme poučit, jak lhaní a polopravdy zhoršují důsledky hříchu. Když Abram lhal, jeho problém se nezmenšil, ale naopak ještě víc zamotal. Zradil svou ženu, podvedl Faraona, a zapřel svého Boha. Jeho cesta šla níž a níž. Čeho se bál, nakonec na něho dolehlo.

12:15 „Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.“

Tento příběh nevynáší krásu pramáti Saraj a chytrost praotce Abrahama. Tady nejde o humor. Věřící Abraham se přece nedopouští jen chytrácké lži, ale ze strachu o život opouští Hospodina a jde hledat pomoc u prolhaných egyptských bodů. Pro Abrama nebyla Sáraj „klenotem po Pánu Bohu nejvzácnějším“, jak to napsal Jan Amos Komenský o své manželce, ale byla pro něj obchodním artiklem, zbožím, které vyměnil za velbloudy a osly.

Abram je vyhoštěn z Egypta. A tak se vrací zpátky do Kenaánu. Už zde není žádná zmínka o hladu. Abram se vrací z Egypta jako velmi bohatý muž. Odchází z Egypta s bohatstvím Egypta. Ale je to bohatství, které získal podvodem. Je to bohatství, které získal tak, že se chtěl zalíbit světu kolem sebe, faraonovi a jeho knížatům.

Př 10:2 Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.

Ve třinácté kapitole uvidíme, jak Abramovo neprávem nabyté bohatství přineslo rozkol do jeho vlastní rodiny. Musel se rozejít s Lotem – a majetek, který získal podvodem, mu nepřinesl požehnání a radost. Všechno, co si odnesl z Egypta, mu nakonec přineslo problémy. A nejenom jemu, ale celým národům.

Jaké ponaučení pro nás plyne z této kapitoly?

• Cesta víry a poslušnosti nás může vést i do zkoušky. Bůh své děti zkouší a vychovává.

• Jak na to reagujeme je pro nás klíčové , neboť to určuje další budoucnost.

• Když se radíme se světem a čekáme ze světa ochranu a jistotu, komplikujeme si své životy.

• Boží mlčení pro nás neznamená, že máme jednat. Saul také nevydržel a přinesl oběť-ale také v ten den bylo rozhodnuto, že přijde o království.

• Jako muži jsme vyzvání k tomu, abychom milovali své ženy jako Kristus si zamiloval církev a obětoval se za ní. Abram tady spíše obětoval svou ženu. My máme své ženy chránit a nezradit. „Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně. Kol 3,19

• zdánlivý zisk z Egypta se později obrátí proti nám.

• Přísloví 28:6  Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.

• Přísloví 16:8  Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.

• Přísloví 16:16  Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.