Osobní evangelizace–poslání každého křesťana
(přepracovaní mé diplomové práci z VOŠ Olomouc 1998)
Zpracoval Nick Lica, pastor BJB
3. Co obsahuje evangelium?
Řím 1:16
III. Evangelizace hlásáním
Evangelium je ta největší zvěst, která byla kdy sdělena, o největší nabídce, která byla kdy udělána, od největšího člověka, který kdy žil.
Evangelizace není žádná filozofie ani nějaké prázdné povídání. Evangelizace je hlásání Božího poselství lidem. Pán Bůh má důležitý vzkaz pro tento svět a potřebuje lidi, kteří jsou ochotní jít a vyřídit toto poselství. R. Bonnke píše, jak je důležité, aby evangelizace byla prioritou pro každou generaci: ,,Máme pouze čas jedné generace na to, abychom jednu generaci zachránili. Každá generace potřebuje regeneraci.” 18
Náš svět můžeme zachránit jenom skrze zvěstování evangelia. ,,Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova" (Římanům 10,17). Aby lidé mohli uvěřit v Krista, musí nejdříve o něm slyšet. Proto je důležité nejen žít evangelium, ale také ho zvěstovat.
J.I. Packer ve své knize ,,Evangelism and the suvereignty of God” (Evangelizace a Boží všemohoucnost) píše, že evangelium má obsahovat čtyři podstatné složky: poselství o Bohu, o hříchu, o Ježíši a o pokání.
3.1. O B O H U
Skrze hlásání evangelia mají lidé možnost slyšet poselství o Pánu Bohu. Dozví se, kdo je On, jaký má charakter a co od lidí žádá.
a) Celá Bible nám podává zprávu o tom, že Pán Bůh je milující otec - je láska. ,,Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm” (1Janova 4.16). Boží láska k člověku je viditelná a dokonalá. Svoji lásku dal najevo tím, že poslal Ježíše Krista, aby dal lidem šanci k věčnému životu. ,,Nebo Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3.16). Ze své strany Pán Bůh udělal maximum pro to, abychom mohli mít s ním znovu společenství. On, jako milující Otec, učinil první krok lásky k nám a teď čeká na naši odpověď : ,,V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy” ( 1Janova 4: 9 -10).
b) Bůh není jenom láska, nýbrž je také svatý Bůh. To znamená, že je absolutně čistý ve vztahu ke zlu a hříchu (dokonalý v charakteru). ,,Neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý” (Žalm 99,9).
,,Vždyť je psáno: 'Svatí buďte, neboť já (Bůh) jsem svatý” (1Petrova 1,16).
c) Bible říká, že Bůh je také spravedlivý (soudce). On bude jednou soudit spravedlivě každého člověka, který ho odmítl a žil v hříchu. ,,Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud” (Římanům 2,5).
,,Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil” (Skutky 17,31).
Jeho plán pro náš svět je, aby skrze zvěstování evangelia se k němu lidé obrátili a došli spasení. ,,Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není!" (Izajáš 45.22).
3.2. O H Ř Í C H U
a) Bůh stvořil člověka, aby s Ním měl společenství. Člověk se však, i přes Boží varování, rozhodl žít nezávisle na Bohu. Měl svobodnou vůli a rozhodl se jednat proti Božím ustanovením. Tím zhřešil a společenství s Bohem bylo zničeno. Tak skrze jednoho člověka přišel hřích do lidského pokolení a všichni, kteří se narodili, mají už tuto hříšnou přirozenost. Bible říká: ,,Všichni zhřešili a nemají slávy Boží" ( Bible Kralická, Římanům 3.23).
b) Pán Bůh přikázal člověku: ,,Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti" (Genesis 2,17). Člověk však Boha neposlechl a od té doby nese z generace na generaci důsledek svého jednaní proti Božím přikázáním. Člověk zhřešil a Bible říká: ,,Mzdou hříchu je smrt" (Římanům 6.23). Smrt není Boží trest, ale je mzdou hříchu. Je to, co si člověk vybral a zaslouží.
c) To znamená, že člověk tím, že zhřešil, zemřel fyzicky i duchovně a je od Boha oddělený. Protože Bůh je svatý, hřích tvoří hlubokou propast mezi Bohem a člověkem. Tím pádem je člověk bezmocný a nečistý. ,,Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Uvadli jsme všichni jako listí, naše nepravosti nás unášely jako vítr ...” (Izajáš 64,6).
Přesto se člověk neustále snaží dosáhnout Boha vlastním úsilím, např.: dobrým životem, dobrými skutky nebo různým náboženstvím. Ale nic z toho nemůže řešit problém lidského hříchu.
3.3. O P Á N U J E Ž Í Š I
Ve své nekonečné lásce Bůh vyřešil morální a duchovní chaos člověka tím, že poslal Ježíše Krista. On je jediným Božím řešením problému lidského hříchu.
a) Ježíš Kristus je Bůh, který se současně stal člověkem. ,,Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy”
(Jan 1: 1,14).
On vzal na sebe lidské tělo a jako jediný z lidí žil dokonalý život bez hříchu. Jeho život byl jedinečný a jeho poslání neopakovatelné.
b) Kristus zemřel jako náš zástupce. On zemřel na kříži a přinesl Bohu dokonalou oběť za naše hříchy. ,,On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti” (1Petrův 2,24).
Ježíš byl ten druhý Adam, který před Bohem obstál a přinesl Bohu sám sebe jako dokonalou oběť za všechny. Jeho kříž se stal mostem přes propast smrti k věčnému životu.
Ježíš však nezůstal v hrobě jako jiní představitelé různých náboženství. On vstal z mrtvých (1Kor 15.3-6), tak zvítězil nad smrtí a je jedinou cestou k Bohu. ,,Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Jan 14.6).
c) Nestačí však o Ježíši jenom vědět, že žil a dělal zázraky. Každý člověk se musí sám za sebe rozhodnout, jestli ho přijme do svého života nebo ne. V evangelizaci musíme postavit lidi právě před toto důležité rozhodnutí. Máme zdůraznit lidem význam Ježíšovy oběti, smrti a vzkříšení pro náš život. Ježíš je Spasitel světa a nabízí všem lidem, kteří ho přijímají, odpuštění hříchů a věčný život. ,,Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu” (Římanům 6,23).
Všechno, co pro nás udělal na kříží, bylo z nesmírné lásky k nám, a proto nám to nabízí jako dar. ,,Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit" (Efezským 2,9). Spasení je Boží dar, ale ne všichni lidé to vědí. Proto je třeba hlásat dobrou zprávu o spasení a vést lidi, aby sami rozhodli o své věčnosti. Poselství o Pánu Ježíši je středem evangelizace, protože jenom On sám je jediná naděje lidstva.
Na postoji k Němu záleží věčnost každého člověka.
3.4. O P O K Á N Í
Bible často mluví o evangeliu pokání. ,,Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Marek 1:14-15). Pokání má být vrcholem našeho zvěstování evangelia. Člověk musí poznat, že je hříšný a potřebuje Spasitele. Jenom skrze pokání může člověk přijmout Krista a začít nový život.
a) Odpověď člověka na evangelium. Člověk musí být v evangelizaci postaven před rozhodnutí přijmout Krista jako svého Pána a Spasitele. ,,Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha” (Jan 1,12-13). Člověk odpoví na Boží volání vlastním rozhodnutím. V této fázi musíme zdůraznit, že Krista přijímáme vírou a osobním pozváním - modlitbou.
b) Druhý krok pokání je žádat Krista o odpuštění. Pokání má být vždy osobní; ve světle evangelia člověk vidí svou bídu a hřích, vyzná to Bohu a skrze víru přijímá jeho odpuštění a očištění. ,,Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti" (1 Janova 1,9).
c) Výsledek všeho je duchovní proměna Duchem svatým. ,,Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!" (2Korintským 5,17). Skrze pokání se člověk znovu narodí do Boží rodiny a připojí se ke Kristově církvi. Pokání není jenom nějaké litování, ale je to skutečná změna života, ne z lidské síly, ale z Ducha svatého. Pokání je nový začátek s Bohem a přijetí jeho milosti.
Ilustrace: Učitel nedělní školy se jednou zeptal své třídy, co se rozumí slovem pokání. Malý chlapec zvedl svou ručku a řekl:“ To je litovat své hříchy“. Malé děvčátko se také přihlásilo a řeklo: „to je litovat natolik, abys s tím přestal.“
Závěr:
I. Poselství o Bohu (Bůh je milující otec, je svatý, spravedlivý soudce)
II. Poselství o hříchu (Bůh stvořil člověka pro obecenství, člověk neposlechl Boha, odplata za hřích je smrt)
III. Poselství o Ježíši Kristu (Ježíš je Bůh, který se stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých, kdo ho přijímá skrze víru má věčný život)
IV. Poselství o pokání (odpověď člověka na evangelium, žádat Krista o odpuštění, duchovní proměna)