Kdo ti pomůže, když ti satan ukradl oděv?
Nick Lica
Edenská nahota - zvláštní téma. Poprvé se o nahotě člověka dozvídáme na konci druhé kapitoly Genesis, kde čteme: Genesis 2:25 „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ Potom v Genesis 3:7 „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí.“ Před pádem do hříchu si člověk nahoty ani nevšiml, protože také neexistoval stud, a ani pocit viny. A nahota před pádem také nebyla ničím zlým ani hříšným. Až poté, co první lidé Boha neuposlechli, poznali, že jsou nazí. Měli pocity viny, strachu, studu a zřejmě je obviňovalo svědomí, ne z toho, že jsou nazí, ale z toho, že „to poznali“ a to přišlo od hada. Pokušení od hada, které nabízí lidem až dodnes, ať jde o nevěru a jiné hříchy, které souvísí s nahotou člověka, má v sobě jed a semínko sebezničení.
Nahota člověka existovala před pádem, ale člověk ji nevnímal jako něco zlého a hlavně ji nespojoval s hříchem. Pád člověka však člověka změnil....poznal něco, co před tím neznal, ale bylo mu to k ničemu, protože toto poznání od hada se obrátilo proti člověku. Vědět něco, poznat něco a nemít sílu to ovládat je hotová katastrofa. Například člověk poznal zlo. Předtím zřejmě nevěděl, co zlo je. Had zlo zabalil do obalu přitažlivého tajemství, které je nutné poznat. A to dělá vlastně do dnes. Vede lidi do hříchu, aby poznali jeho tajemství, ale následky každého hříšného jednání jsou také jeho součástí, které člověk pozná až později. A hned v Edenu se ukázalo, že Kain nevěděl jak naložit s poznáním hříchu hněvu a neměl sílu jej překonat a zabil svého bratra Ábela.
Přestoupení Božích zákazů má následky a člověk dodnes poznává a musí uznat před Bohem že je nahý, slabý, jinými slovy nemá ochranu před zlým a je v nebezpečí. Neví, co si má počít s hříchem a jeho následky. Kdo mu pomůže, když mu satan ukradl odvěv Boží slávy? A tak se člověk ukrývá před Bohem a splete si fíkové listy (sami se snaží tento problém vyřešit, to znamená že lidé dodnes hledají pomoc a útočiště v nábožesntví) se kterými se opáše. To ovšem není řešení. Později v Genesis 3:21 čteme, že Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. Poprvé zřejmě se prolila krev, aby nahota člověka byla přikryta.
Biblická nahota poukazuje na naší největší potřebu v životě – potřebujeme Boha. Nic na světě nás nemůže uspokojit natolik, abychom Boha nepotřebovali. A hřích? Ten nás vždy nechává prázdnými, nahými, slabými a oddělenými od Boha. Nezbývá nám nic, když jsme svůj odděv zaprodali, ztratili či o něj hříchem přišli, něž přjimout skrze víru nový oděv spravedlnosti, odpuštění a svatosti, který nám připravil Bůh ve svém milém synu na kříži. Bible prohlašuje: „Kdo je v Kristu je nové stvoření.“ 1 K 5:17. Už se člověk nemusí skrývat, nemusí řešit svůj hřích fíkovými listy, ale když své hříchy vyznáváme „Bůh je věrný a spravedlivý - odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“ 1 J1:9. Nahotu hříchu, slabosti a neschopnosti Bůh přikrývá svým odpuštěním, když jsme ale ochotní vyjít z křoví a přiznat svůj hřích a nesvalovat vinu na druhé jak to udělal člověk v Edenu.
Potom pochopíme, jak moc Boha potřebujeme ve svém životě, a nechceme ani den bez něho žít. Čerpáme ze vztahu s Ním a potom máme i sílu se proti zlému postavit a ne upadnout do každého pokušení (Jk 4:7).
Jsme závislí na Bohu ve všem – v životě i ve smrti (Jób 1:21). Nikdo jiný totiž Adamovi nepomohl, když poznal, že je nahý. Ani on sám si nemohl pomoci, ani had to neudělal, ani jiné stovření. Kdo ti tedy pomůže, když jsi přišel o svůj odděv? Jedině Bůh. Bez něho jsme ztraceni a ponecháni napospas hadovi. Bůh v Edenu měl řešení pro člověka, a potom na Golgotě kompletně vyřešil problém nahoty člověka. A tak ve světle kříže jsme pozváni vyjít ven ze stromů zahrady, nemusíme se déle skrývat, ale smíme vyjít ven do světla Boží lásky, uznat svůj hřích a dát si do pořádku svůj vztah s Bohem.
Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
Přísloví 28:13