Ef 4:1-6
O zdraví sboru mluvíme proto, že NZ nás nabádá k tomu, abychom měli zdravou víru, lásku a trpělivost (Tit 2,2), mluvili, drželi se zdravých slov Pána Ježíše (1 Tm 6.3) a drželi se zdravého učení (Tit 2,1). Bible by nemluvila o tom, co je zdravé, kdyby nebylo to, co je nemocné. Duchovní zdraví je tedy velmi důležité, jak pro jednotlivé věřící, tak pro sbory. Nemůžeme mít zdravé sbory bez zdravých křesťanů ve víře.
Zdraví, jak o tom jsme mluvili, nestačí jen chtít, a přát si ho. Musíme o něm ve sboru mluvit a porozumět všem vlastnostem, které vytvářejí celkové zdraví sboru.
Důležitou vlastností zdravého sboru, je: jednota a harmonie.
Tam, kde společenství je zdravé, jednota a harmonie jsou součástí vztahu, komunikace a ovzduší.
Ef 4:3 „a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.
1 Korintským 1:10 „Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.“
NZ je plný výzev, které se týkají jednoty a harmonie ve sborovém společenství, proto tato vlastnost zdravého sboru je velmi důležitá. Je několik otázek, které si zaslouží zastavení a odpověď.
1. Co je jednota ve sboru?
Pán Bůh v Kristu připravil vše, co je k jednotě potřeba, ale na nás je, jednotu udržovat. “Jednotu nemůžeme vytvořit, tu nám dává Duch, Duch Boží, který je její tvůrce“ ale musíme ji střežit a udržovat.
Je to jako s květinou, kterou neumíme vytvořit, ale musíme ji zalévat, hnojit a udržovat pro ni vhodné prostředí, aby nezahynula.
I my potřebujeme jednotu chránit a udržovat, napomáhat jí, zachovávat ji! Jednota se totiž střeží a udržuje právě teď, nikoli včera, ani až zítra, ale dnes, právě teď. Nemůže ji vybudovat někdo za nás, např. naši předci, Výkonný výbor a podobně, ale musíme o ni pečovat právě my a to i dnes a právě zde!
Jednota není samoúčelná, je to prostředek k duchovnímu růstu všech jednotlivců i celého společenství. Je to prostředí, v kterém se naplňuje cíl, kterého chce Bůh dosáhnout v každém z nás i skrze nás jako jednotlivců i jako sboru a církve! Bez jednoty to nejde. Bez jednoty jsou sváry, boje, nejistota a to nikdy nevede k růstu, k budování, to není dobré prostředí!
Co je a není pravá jednota.
Jednota není mít stejný názor, ale dívat se a jít stejným směrem,
Jednota není mít stejný pohled na věc, ale mít stejného Pána,
Jednota není uniformita, stejnost, nebo jednotvárnost. Jednota, o které mluví Bible má základy úplně jinde. Ne v tom, že všichni věřící mají rádi stejnou barvu, stejnou hudbu a na všechno mají stejný názor. To je docela monotónní a nudné.
Když vytrhneme svobodu z jednoty, vezmeme život, rozmanitost a krásu která vlastně vytváří to, že jednota je přitažlivá. Vše, co Bůh stvořil, počínaje člověkem a jednotou, která má panovat jak v rodině tak i ve sboru, není na základě stejnosti, ale na základě lásky. Je to jednota navzdory rozličnosti. Jednota navzdory rozdílům a harmonie navzdory protipólům.
V orchestru například hraje každý nástroj něco jiného, ne to, co chce on, ale podle určených pravidel a potom konečný výsledek je harmonie a soulad. Protože se všichni podřídí dirigentovi a nechají se jím vést, výsledkem je hudební jednota, která je krásná a která nás obohacuje. Tak z mnoha nástrojů, které na první pohled nemají nic společného, se dá vytvořit hudba, která je příjemná a blahodárná pro duši člověka. Symfonický orchestr je příklad jednoty navzdory rozdílnosti. Nástroje ale musí být naladěné podle stejného standardu, potom mohou ukázat svojí krásu právě tím, že do té vícehlasé skladby (partitury) přinášejí svůj jedinečný podíl. Tento standard souladu ve sboru je křest Duchem, o kterém píše 1 Korintským 12:13 „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“
Jinými slovy všichni jsme byli naladění na stejný tón. Tak chápeme po každé vybídnutí apoštola Pavla, když mluví o jednotě, vybídne k harmonii ve vztazích. 1 Korintským 1:10 „Proto vás jménem našeho Pána, Ježíše Krista, napomínám: buďte všichni zajedno a nehádejte se. Smýšlejte a usuzujte stejně;“
Pravá jednota je tedy jednota v smýšlení (nebo postojích) a také v přesvědčení. Pravá jednota vychází především z toho, že jsme všichni napojení v těle Kristově na hlavu těla - na Ježíše Krista.
2. Co narušuje jednotu a harmonii ve sborovém společenství?
A teď si musíme uvědomit, že jsme ještě na zemi, jsme slabí, nejsme žádní andělé a k dokonalosti máme hodně daleko. Boží vůlí pro křesťany je jednota a pokoj. Hřích, který vychází z lidského srdce, způsobuje nejednotu, rozdělení, boje a sváry.
Co narušuje jednotu a harmonii ve sboru? Je to několik věcí:
1. Oblast vztahů. Cokoliv, co narušuje pokoj mezi dvěma lidmi jako:
- nedorozumění, špatné pochopení věcí, slova nebo reakce,
- když necháme zranění zrát, a nemluvíme o tom
- konflikty, zášť a nedopuštění
- zkrátka je to sobectví, pýcha a tvrdohlavost
2. Oblast komunikace:
- naše slova, neschopnost naslouchat jeden druhému.
- neschopnost se domluvit
- napomínání bez lásky, neodpuštění
- rozdíly mezi námi: v myšlení, v osobnosti, v temperamentu, věku, výchově.
3. Oblast teologie:
- falešné a nebiblické učení, (nebo učení se kterým se sbor nemůže ztotožnit).
O jednotu musíme vést zápas. Není to něco, co se objeví ve sboru bez našeho přičinění jako se objeví další den. Proto stojí za to zápasit, o jednotu v církvi, proto je potřeba tolik úsilí, tolik trpělivosti, vstřícnosti a lásky, aby toto společenství obstálo, drželo spolu pohromadě, vychovávalo sebe i druhé, připravovalo služebníky, sloužilo sobě navzájem i světu kolem.
Proto každý, kdo boří jednotu se vlastně staví do opozice vůči Bohu, není to boj proti lidem, ale proti Bohu a jeho velikému záměru stvořit tu na zemi lid, který bude znovu naplňovat to, co Pán Bůh původně zamýšlel pro celé lidstvo. Jednota je křehká, proto má tolik hrozeb a spíše bychom se měli zaměřit na třetí otázku:
3. Jak budovat jednotu a harmonii ve sboru?
Co konkrétně dělat nebo nedělat?
Poslední Ježíšova modlitba před ukřižováním byla za to, abychom se sjednotili. To je těžký úkol! Jsme velmi různorodí. Pocházíme z různých denominací, rozcházíme se v učení, politicky, citově, intelektuálně, společensky i materiálně, často až do bodu nepřátelství a rozdělení. Jak tedy může být Kristova modlitba vyslyšena a jeho lid sjednocen? „… aby byli uvedeni v dokonalost jednoty…“ Jan 17:23 Můžeme začít uznáním toho, že jednota je Boží vůlí a zavázat se, že na ní budeme pracovat. Dále se můžeme naučit od Pavla principy o jednotě, které učil v rozděleném sboru v Římě a v Korintu:
1) Jednota vyžaduje, abychom se navzájem nesoudili.
Nesuďte a nebudete souzeni, nezavrhujte a nebudete zavrženi, odpouštějte a bude vám odpuštěno. Lk 6:37
Jak je to ale míněno? Máme druhé kolem sebe ve sboru nechat se topit se v jejich omylu? Máme je nechat jít po cestě, o které je naprosto jasné, že má špatný cíl? Nemáme lidi napomínat, když zle jednají, nebo když Pán skrze Písmo vyžaduje změnu chování, myšlení nebo mluvení? Říká nám tento verš, že máme mlčet nebo zavřít oči? Nesuďte a nebudete souzeni, neznamená nemít názor, zavřít oči, neříct pravdu. Ale znamená to, že nebudu druhé ostře a přehnaně kritizovat. Varuje, že nesmíme soudit přísně a být vůči druhým nemístně kritičtí. Nemáme si hrát na Pána Boha a soudit naše bližní tam, kde k tomu nejsme povoláni.
Nejlepší, co můžeme udělat je nedostatky, zranění a chyby druhých odpouštět. Tímto zaručeně budujeme jednotu církve.
2) Jednota od nás vyžaduje, abychom navzájem respektovali své přesvědčení.
„Každý nechť má jistotu svého přesvědčení“ (Římanům 14:5). Pavel zde mluví o osobním přesvědčení, ne o názorech násilně vnucených druhými. Snaha přetvořit někoho do své vlastní podoby je formou modlářství a pýchy, které ničí jakoukoliv možnost jednoty. Bůh si vyhrazuje právo vychovávat své děti bez tvého vměšování! Bude je formovat a povede je, kam a kdy bude on chtít, protože rozumí jejich potřebám a možnostem. Proto důvěřuj jeho práci a dělej svou práci – miluj a respektuj druhé.
3. Jednota od nás vyžaduje, abychom byli svorní.
„Prosím vás, bratří…abyste všichni byli svorní…“ 1. K 1:10
Pokud utíkáš ze vztahů pokaždé, když začnou být problematické, pak si zvykni na svou vlastní společnost – to bude jediná společnost, jakou budeš mít! I ten nejlepší vztah, ve který můžeš doufat, bude nedokonalý a takový, že na něm budeš muset denně pracovat. Vztahy nemohou být založeny na neustálém vzájemném dívání se do očí, ale na závazku milovat se navzájem a na ochotě usilovat o pokoj. Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo působí pokoj…“ (Matouš 5:9). Být svorný znamená, že chceme působit pokoj. Všimněte si, že „působení pokoje“ je práce, ale odměna stojí za to.
Vztahy vždycky stojí za to, aby byly obnoveny. Bůh chce, abychom si vážili našich vztahů a ne abychom je ukončovali pokaždé, když se objeví problém. Pavel napsal: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha…buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení…“ (Filipským 2:1-2).
Naše schopnost dobře spolu vycházet je známkou duchovní zralosti. Bůh chce, aby Jeho rodina byla známá pro svou lásku. Hádky a hašteření vysílají špatný signál světu, který se dívá.
Jednota a harmonie ve vztazích je květinka, kterou neustále zaléváme po každé, když přijdeme do společenství. A tam, kde jsou květiny, je hezké prostředí ne?
A tak nešetřeme úsměvem , povzbuzením, modlitbou, oporou a ujištěním druhého, že je milován, a že „v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží“ Ef 2,22.
Pokud chceme větší jednotu a harmonii, vše začíná u AGAPÉ. Agapé je lepidlo, které nás drží v jednotě, když už nic nedrží. V církví se učíme milovat, a být milováni. Dávat a přijímat odpuštění , pochopení, soucit a bratrskou lásku. To jsou kořeny, ze kterých vyrůstá vzácný květ, o kterém potom pečujeme společně - JEDNOTA A HARMONIE. Kristus sám se za to přimlouval slovy u Jana 17:20:
Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
- N. Lica