Filipským 3:20-21 My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.
Pamatujme, že Filipi byli římskou kolonií a jejich občané, ačkoli byli v Makedonii, byli občany Říma.Občané římských kolonií žili jako Římané: oblékali se jako Římané, mluvili římským jazykem, žili podle zákonů Říma, zapojili se do římských radovánek a sociálních záležitostí a uctívali římské bohy. Navzdory skutečnosti , že žili v Makedonii, jejich občanství bylo v Římě.
Myšlenka je tato: Filipští věřící přesně věděli, co to znamená žít v jedné oblastí a být občany jiné země.
oblékat se jako občané nebe, ne země
mluvit jako občané nebe, ne země.
zapojovat se do radovánek nebe, ne země.
žít podle zákonů nebe právě tak jako zákonů země.
uctívat Boha nebes a ne náboženství či bohy této země.
Jeden z klíčů k radosti je porozumět, že naše občanství je v nebesích. Když o tom pravidelně budeme přemýšlet, změní to náš pohled na život. Tento radostný cíl na naší pozemské pouti nás bude neustále naplňovat radostí, že to nejlepší je před námi. My se neblížíme k tragedii, ke strašnému konci. Smrt je pro nás přechod přes Jordán do zaslíbené země. Bůh promění naše tělo v podobu těla slávy zmrtvýchvstalého Krista. Do té doby běžme k cíli, nehleďme na minulost a soustřeďme se na Krista s vědomím, že to nejlepší je před námi. Ano! Taková slavná budoucnost nás čeká, a proto se můžeme radovat.
Každý jednou musí čelit skutečnosti smrti a věčnosti. V tomto textu Pavel říká, že koncem lidí žijících sobecky a nepotřebujících Boha je zahynutí. Druzí, kteří věřili v Krista se stali občany nebe a tam jednou také budou. Naše rozhodnutí zpečeťuje naše osudy. Proto takové rozhodnutí nenechte na zítra, ale udělejte jej ještě dnes a nemusíte se bát budoucnosti. Ba dokonce se můžete radovat, že i vaše jméno je také napsáno v knize života.