Jedné bouřlivé noci na jezeře Mishigen do jednoho parníku narazila jiná loď. Parník se potopil právě 1,5 km od vesnice . Na palubě bylo 393 pasažérů, 279 se potopilo.
Muž jménem Edward Spencer, když viděl celou tragedii, vrhl se do vody a plaval k topícím se lidem. Vytáhl jednoho člověka na zdvihadlo a plaval k dalšímu. Celkem zachránil 17 lidí. Ale námaha ,kterou vynaložil, vedla k selhání jeho oběhové soustavy. Nervy v jeho nohou byly naprosto zničeny, takže už nikdy nemohl znovu chodit. Zůstal na invalidním vozíku po celý zbytek svého života.
Při jeho osmdesátinách ho kdosi požádal, aby vyprávěl svou neživější vzpomínku na ten osudný den. On odpověděl: „Ani jeden z těch sedmnácti zachráněných se nevrátil, aby mi poděkoval.“
Dokážete si představit, jak se asi Pán Ježíš cítí, když mu ukážeme jen nepatrnou vděčnost za to, co pro nás udělal? V Lukáši 17:11-19 Pán Ježíš uzdravil 10 malomocných a to jsme se snažili ukázát v scenký které jste právě viděli. Z těchto deseti uzdravených pouze jediný se vrátil, aby Pánu poděkoval. Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu chválu, než tento cizinec.
Touto poznámkou, Ježíš očekával, že těch zbylých devět se také vrátí, aby mu poděkovali.
Bůh od nás čeká, že budeme vděční nejenom jednou za rok na díkuvzdání, ale každý den. Kříž by nás měl vést vzdávat díky a chválu Pánu každý den našeho života za to velké požehnání, které jsme přijali v Pánu Ježíši Kristu.