Z mnohých úst dnes po celém světě zaznívá slovo TITANIC. Lidé stojí v dlouhých) řadách, aby zhlédl nejdražší film všech časů. Již léta mne Titanic fascinuje, protože je dokonalým znázorněním lidstva, které se řítí do jisté záhuby. Mnozí našli svůj hrob na dně Severního Atlantiku jen proto, že nebyli ochotní uvěřit zprávě, že loď se opravdu potápí. Milióny lidí v dnešním světě není ochotno svěřit svůj život záchrannému člunu, Ježíši Kristu, protože sami sebe přesvědčili, že situace v žádném případě nemůže být tak zlá. Vždyť všechno nakonec dobře dopadne! Na Titaniku se tak nestalo a poselství spasení je ve světě tím potřebnější, čím hlouběji je potopená velká loď Země, která je čím dál více blíže záhubě.

Byl jsem zhlédnout Titanic. (Jak jsi ho neviděl, stačí počkat na video a vymazat z něho několik minut zbytečných obcesností.) Úplně mne to zničilo. Dvě noci jsem nemohl spát, protože jsem si uvědomil něco, na co jsem nikdy před tím nepomyslel. Celá ta katastrofa byla způsobená selháním vedení. Nic z toho se nemuselo stát, kdyby lidé ve vedení brali vážně zodpovědnost, která jim byla svěřená. Jak jsem tak přemýšlel nad svým životem a nad odpovědností, kterou mi Bůh dal ve vedení a jak jsem přemýšlel nad životem těch, se kterými mne Bůh poctil spolupracovat zde v České republice. tlačilo mne to na kolena prosit o milost a moudrost v úlohách, které mi byli dané. Napadlo mne Jakubovo varování: "Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností." (Jak 3,1). Prvé, co mi napadá, je utéct a uniknout tak zodpovědnosti. Vím však, že máme Boží povolání na svých životech a že můj strach ze selhání nebo těžší soud se útěkem nevyřeší stejně tak, jako útěk neuvolnil Jonáše z jeho Bohem daného povolání. Jistě se nechci najít ve vnitřnostech nějaké velké ryby! Židům 5,12 nám ukazuje, že židé byli pokáraní za to, že na sebe nebrali vůdcovskou zodpovědnost a zůstávali tak dlouhou dobu nedospělí. Moje reakce tedy musí to, že přijmu svoji zodpovědnost a Boží povolání, a odevzdám se Jeho vedení a Jeho práci skrze můj život.

Několik myšlenek ze selhání vedení na Titaniku

1. Jsem nepřemožitelný

Noviny v roce 1912 měli nadpisy jako: TUTO LOĎ ANI BŮH NEPOTOPÍ. Mysleli si, že stvořili něco, co nemůže nikdy selhat. Kvůli pýše byla loď vybavená záchrannými čluny ani ne pro polovinu lidí na palubě. Byl to postoj "mám všechno pod kontrolou" a pocit, že nikdo mi nemůže pomoc, protože já žádnou pomoc nepotřebuji. Tak často tento postoj vidím ve vedení. Vybudovali jsme si (nebo budujeme) svoji "loď" a nepotřebujeme žádnou pomoc, ani Boží. Jestli máme postoj "Udělám to, ať už to je to nejlepší nebo ne, Ty, Bože, to požehnej!" se dá, myslím si, zjistit z reakce na autority v našich životech. Dá se vidět v tom, jak se chováme k lidem, nebo tehdy, když je používáme na dosažení svých plánů. Dá se to vidět v neochotě přiznat si svoje slabosti a v neochotě uznat, že potřebuji pomoc nebo někoho, komu se zodpovídám, nebo v neochotě uznat kritiku. A zdá se, že nás Bůh nechá často pokračovat tímto směrem, ale jakmile přijde "ledovec", je již pozdě. Naše pýcha končí zklamáním a zničením mnohých lidí. Lidé nám důvěřují přesně tak, jako pasažéři Titaniku, ale Žalm 16,18 nás ujišťuje, že pýcha předchází pád. Dá se tvoje vůdcovství charakterizovat pokorným uznáním, že to sám nezvládneš? Nejsi nepřemožitelný. To je ta nádhera Kristova těla. Potřebujeme se navzájem, ačkoliv máme rozdílné nálepky.

2. Chci si budovat svoji pověst a slávu

V ledových vodách Severního Atlantiku, uprostřed noci, se Titanic hnal rekordní rychlostí, aby překonal časový rekord přeplavání Atlantického oceánu. Kapitán, který měl 26 leté zkušenosti, věděl o nebezpečí. Ale asi nevěděl dost. Věděl, že při takové rychlosti by bylo těžké obrátit tak obrovskou loď v případě, že by se střetli s ledovcem. Ale byl ochotný ohrozit životy stovek lidí, aby sám pro sebe získal dobrou pověst. Nakonec sice pověst získal, ale stovky to nepřežili a on mezi nimi. Čím jsou tvoje rozhodnutí? Za jakým účelem připravuješ svoji činnost a projekty, které děláš? Je to kvůli tomu, že jsi zapálený zachraňovat miliony lidí, kteří žijí okolo nás a směřují do záhuby, nebo kvůli tomu, aby jsi si stal někým - aby jsi si vybudoval vlastní království a pověst? Proč vyučuješ to, co vyučuješ, a setkáváš se s těmi, se kterými se setkáváš? Chceme být přijímaní, ctění a oblíbení? Nebo jsme ochotni zemřít sami sobě, svojí pověsti, slávě (J 12,24) a stát se semínkem zasazeným ve skrytosti, které je vyprázdněné od sebe samého a tak produkuje úrodu nadpřirozených proporcí? Příliš často hrajeme divadlo, ve kterém sami sebe přesvědčujeme, že budujeme Boží království a při tom každou minutu se víc a více lidí ubírá hlouběji do beznadějné věčnosti.

3. Protože to nebereme vážně, jsme nepřipravení

Dva námořníci byli pověření tím, aby vyhlíželi ledovce. Svoji odpovědnost ale nebrali absolutně vážně. Dělali si žerty z toho, že na vyhlídce vůbec není dalekohled. Ale koho to trápí, vždyť "tuto loď ani Bůh nepotopí": Byli v situaci, kdy už jen oni mohli odvrátit hrozící katastrofu, která se blížila obrovskou rychlostí. Příliš často je naše vedení reakční (špatně reagující) namísto toho, abychom dopředu předpokládali a podle toho jednali. Stále se věnujeme odstraňování katastrof namísto toho, abychom se jim zavčas vyhnuli. Nemáme vizi, nemáme žádné plánované kroky, pomocí kterých bychom vykonali Boží vůli v dané situaci. (Často si ani nejsme jistí, co je v dané situaci Boží vůlí.) Zkrátka to jen tak necháme jít a předstíráme vedoucího doufajíce, že se někde při tom všem přihodí něco dobré. Byl jsem velmi povzbuzený vedoucím mládeže, který věnoval poslední tři měsíce tomu, že poctivě zvažoval potřeby mladých lidí v jeho vesnici, stejně tak jako potřeby svých mládežníků. Společně se svou skupinou vedoucích potom začal plánovat 2 - 3 letou strategii na naplnění těchto potřeb. Bere vážně svoji službu a její potenciál zasáhnout a měnit životy mládežníků. Kam směřuješ ve svém vedení? Máš potřebné nástroje a výcvik? Zaslechl jsi Boží hlas? Jsi ve svém vůdcovství připravený přejít do dalšího století a zaujmout tuto strategii pro Krista?

4. Nejsme ochotní riskovat vše kvůli životu ostatních

Většina záchranných člunů opouštěla Titanic poloprázdná a jejich osádky z bezpečné vzdálenosti sledovala, jak umírá 1500 lidí. Po té, co se Titanic potopil, byl oceán pokryt stovkami lidí, kteří křičeli o pomoc věříce, že by někdo mohl přijít. A on mohl. Ale námořníci nebyli ochotní riskovat vlastní bezpečnost a pomoci topícím se jak se jen dá. A toto je křesťanství pro většinu křesťanů. Jsem v bezpečí, cítím se pohodlně (dobře), budu se modlit ... a, samozřejmě, doufám, že někdo pomůže těm tam venku. Zachraňovat život je risk. Něco to bude stát: moje tradice a zvyky, bude mně to stát moji zákonickou předuchovnělost, která hovoří: "Já nejsem takový jako ty a nedokážu pochopit tvůj zkažený životní styl." Většina lidí není ochotna zaplatit tu cenu, změnit se, opustit bezpečnost shromáždění a dotknout se života umírajících. A přesně jako ti v záchranných člunech, pozorujeme bez mrknutí oka, jak se miliony potápějí do beznaděje. Slyšel jsem mocné kázání od jednoho slovenského kazatele, který má vizi do budoucnosti. Řekl, že léta se církev na Slovensku vymlouvala, že nemá zapálení a vizi pro ztracené lidi kvůli tomu, že v zemi vládne komunismus. Ale potom položil ostrou otázku: "Kolik lidí přišlo ke Kristu za těch osm roků, co zde máme svobodu? A co více, kolik v tomto sboru, v této vesnici?" Ve shromáždění zavládlo ohlušující ticho. Nyní se ptám já tebe tu stejnou otázku. Ve svém životě, službě, mládeži - na kolik věcí můžeš ukázat a říci: "Zkoumali jsme Boží vůli, udělali jsme krok víry (poslušnosti) a Bůh vykonal nadpřirozené: změnil lidské životy." Jsi ochotný radikálně riskovat všechno kvůli životům této topící se generace?

Vedení Titaniku je zodpovědné za jeho tragédii. Nemuselo však být! Vůdcové té generace se budou za ni zodpovídat. Ty i já se také budeme zodpovídat před Bohem. Mám utéct? NE! Tím se nic nevyřeší. Odpověď zní: ODEVZDÁNÍ. Jak v tobě žije neomezený Bůh, ty se mu odevzdáš a dovolíš mu, aby bez omezení skrze tebe konal ... Dokážeš si vůbec představit, jaké věci by se mohli dít?

2 K 9,8

Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete (pro sebe), a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo ...

-neznámý autor