My lidé jsme byli stvořeni pro vztahy. V životě potřebujeme posilu od Boha, ale také potřebujeme lidi kolem nás, aby nás podpořili a povzbudili. Bible nám říká, že když Bůh stvořil člověka, postavil ho do Edenské zahrady, která byla dokonalým prostředím. Žádné problémy, žádné tlaky, žádna bolest. Nic takového tam nebylo. Adam měl dokonce každé ráno obecenství s Bohem. A přesto, když se Bůh díval na Adama v tomto dokonalém prostředí, viděl ještě jednu potřebu, kterou Adam měl. Vnímal, že pořád to ještě není ono. Něco tady chybí. A v Genesis 2:18 Bůh řekl: není dobré, aby člověk byl sám. Bůh viděl, že člověk potřebuje nejen vztah s Ním, ale také vztah s druhými lidmi. Vztah s Bohem nám dává posilnění a vztahy s lidmi nám dávají podporu.
Nový Zákon o tématu vzájemné podpory a obecenství mluví velice prakticky. Pro obecenství používá slova jako: jeden druhému, společně nebo navzájem, a tím nás chce inspirovat jak máme růst ve vztazích, jaké jsou znaky pravého obecenství a podpory ve sboru. Takových veršů je v NZ více než 50. Chtěl bych citovat jen pár z nich pro naši inspiraci:
„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“. — Řím 12,10
„A tak usilujte o to, co slouží pokoji a společnému růstu“. Ř 14,19
„Proto přijímjte jeden druhého, tak jako Kristus k slavě Boží přijal vás“. - Ř 15,7
„Služte v lásce jedni druhým“ — Gal 5,13
„Bůh zařídil tak tělo, aby údy shodně pečovaly jeden o druhý — 1K 12,25
„Buďte jeden k druhému laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem.“ Ef 4:32
„Nesuďte už tedy jeden druhého.“ - Řím 14: 13
„Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého.“ – Jk 5.16
„Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujeme se k lásce a k dobrým skutkům.“ - Žid 10:24
Když to shrneme, vzájemná podpora se projevuje: vzájemnou láskou, vzájemným přijetím a společným růstem, vzájemnou péčí, laskavostí a odpuštěním, vzájemným vyznáním a modlitbou. To vše je otázka nejen přijeti těchto věcí, ale také otázka dávání.
Žádný sbor není dokonalý, ale můžeme být zdraví bez toho, aniž bychom byli dokonalí. Jeden z faktorů působící zdraví v těle Kristově je vzájemná podpora. Je to obecenství sboru. Křesťan nemůže existovat odděleně od sboru, neboť když do těla Kristova patříme, můžeme si navzájem vyjádřit vzájemnou podporu tak, jak je popsána v NZ.
Sbor je Boží rodina, kde se tyto praktické verše naučíme dávat do praxe. Nemůžeme růst v izolaci bez ostatních. Rozvíjíme se v kontextu místního společenství. Potřebujeme vztahy, abychom duchovně rostli. Chyba, kterou děláme ve vztazích je myslet si, že proto, abych druhého miloval, musí dotyčný být, myslet a jednat přesně jako já. Pán Bůh však nikdy neřekl, že máme milovat jen stejně smýšlející lidi, on řekl: “ Miluj svého bližního jako sám sebe.“ —Mat 22:39
Kdo se chce naučit milovat a přijímat druhé lidi, i když jsou rozdílní v myšlení a názorech, nikdy nezakrní. Motivace a základ naší vzájemné podpory není jednotvárnost, ale jednota, není stejnost, ale jednomyslnost, není sympatie, ale Kristova láska.
-NL
„Znamená pro vás něco napomenutí ve jménu Kristovu? Má pro vás význam, že nás Duch Boží vzájemně spojuje? Záleží vám na mé upřímné lásce? Pak tedy buďte svorní, mějte se rádi, usilujte o jednotu a jednomyslnost.“ Fil 2:1-2, SNC