Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
V současné době si ze slova “hřích“ dělají lidé legraci. Pro některé je to jen náboženské slovo nebo něco špatného, ale pro mnohé je to stále něco lákavého. Samotná představa hříchu je zpochybňována a stala se předmětem pohrdání. Dobro a zlo musely ustoupit tomu, co je “příjemné“ nebo “nepříjemné“. Za to nejdůležitější považují lidé to, co jim a případně lidem, které milují nebo potřebují, přináší potěšení. Ve světě jako takovém už lidé ztratili úctu k Bohu a jeho slovo je nezajímá.
“Hřích není možné pochopit bez předchozí znalosti milujícího spravedlivého Boha, který stvořil lidstvo ke svému obrazu obdařil je svou slávou a důstojností.“
Co je hřích?
Zdrojem všech problémů ve světě i v našem životě jsou hřích a jeho následky. Hříšnici nejsou jen teroristé, ale každý kdo říká: „já na to stačím sám, já Boha nepotřebuji!“ Právě tento postoj ukazuje na pýchu soběstačnosti. Bible říká že: „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“-Řím 3,23 Bible označuje hřích za postoj lidské bytosti, která chce být jako Bůh a sama si určovat, co je dobré a co špatné. Hřích, o kterém mluvím, není zlý skutek, ale stav člověka, který odmítl Boha. Hříchy jsou následek tohoto padlého stavu. Když lidé vezmou svůj život do vlastních rukou, vyřadí z něj Boha a vědomě či nevědomě se stávají svými vlastními bohy. Hřích je v první řadě vzpourou proti Bohu, který člověka stvořil. Tato vzpoura vyplývá z nevysvětlitelné a neomluvitelné pýchy, která ovládá srdce, jež se stalo pošetilým a slepým. To je příčinou, proč je člověk oddělen od Boha ovládán tolika žádostmi.
II. Následek hříchu
Odtržení člověka od Boha, zapříčiněné Adamovým hříchem, znamená, že celá naše bytost — tělo i duše — podléhá zkaženosti. Bible rozlišuje mezi hříchem a hříchy. Hříchy jsou následkem prvního hříchu člověka. Celé lidstvo “v Adamovi“ opakuje nespravedlnost, násilí, modlářství a všechny možné špatné myšlenky i činy, které ničí vztahy mezi jednotlivci, vztahy v rodinách i mezi národy.
Někdo může říct: "ale to není fér?" Proč já mám nést následky Adamovy neposlušnosti? Protože hřích je nakažlivá nemoc, která se od Adama předá každému, kdo se narodí na tento svět. To je parafráze slova z Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Každý člověk, který se narodí na tuto zem má od narození smrtelnou dědičnou nemoc: hřích. Bible říká: Mzdou hříchu je smrt. To není krutý trest na všechny lidi, ale odplata. Za to Bůh nemůže. Hřích je následek našeho jednání. Jako když řeknete dítěti: "Nedotýkej se sporáku! Pálí !" Co myslíte, že ono udělá: jednou to zkusí a když pocítí palčivou bolest, která nepřestává pálit i když už ruku odtáhla, tak to teprve chápe.
Něco podobného řekl Bůh prvnímu člověku, a i když nebyl dítětem neodolal zakázanému a jedl: Genesis 2:17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Co Satan řekl člověku: "Nikoli, nepropadnete smrti."
Opak byl pravdou: člověk jedl a propadl smrti. Smrt je jinými slovy odloučení. Člověk byl odloučen od ráje a nemohl být už v Boží přítomnosti. Vztah s Bohem byl narušen. Brzy člověk poznal že smrt je obojí: duchovní i tělesná. Co teď? Dostali jsme se do slepé uličky, dostali jsme se do velkého problému. Logicky nás napadá jediná otázka: Je nějaká naděje?
III. Je možno prožít vysvobození?
Apoštol Pavel když se zamýšlel nad stejnou věcí také zvolal: Římanům 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Evangelium je dobrá zpráva.
Náš verš nekončí smrtí, následuje velké Boží "ale". Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Slovo "ale" je tady velmi důležité. Udává možnost rozhodnutí, ukazuje, že naděje a řešení lidského hříchu existuje. V Ježíši Kristu Bůh nabízí cestu ven z propasti, nabízí smíření, odpuštění hříchu a přátelský vztah. To vše jako dar! O tom právě jsou Vánoce: Bůh dal lidem největší dar! Co se daru týče, máme dvě možnosti: přijmout ho nebo odmítnout! Dar nemůžeš vnutit! Evangelium také nemůžeme vnutit! Dar můžeme nabídnout, a lidé jsou zodpovědění potom za své rozhodnutí.
Milý čtenáři, v Kristu můžeš prožit vysvobození protože jedině On je řešení na lidský hřích. Víš co znamená jméno Ježíš?: Matouš 1:21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."
Naděje vysvobození spočívá v tom, že Ježíš Kristus vzal na sebe následky hříchů, které jsme udělali my (v minulosti, přítomnosti i budoucnosti). Zemřel tělesně i duchovně místo nás, a pro ty, kteří v něho věří, se Jeho kříž stal mostem spravedlnosti, odpuštění, pravdou jedinou cestou k věčnému životu.
Tak jako se zdá nepochopitelné, že skrze jednoho člověka vešel hřích do lidského pokolení, tak Bible říká: 1 Korintským 15:22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
Abychom mohli být z hříchu vysvobození potřebujeme uznat, že jsme hříšní. Potřebujeme vyznávat své hříchy Bohu a přijmout Jeho odpuštění. Víme, jak nesnadné je uznat vlastní chybu a ještě těžší je skutečně prožít vědomí hříchu. Utíkáme často k mnohým úskokům, jen abychom nemuseli přiznat, že jsme jednali špatně. Prohlašujeme o sobě, že jsme hříšníci, ale v hloubi srdce se jimi často necítíme. Není samozřejmé, být sami k sobě pravdiví a upřímní. Máme v sobě totiž obranné mechanismy, které jakoby chrání naši úctu k sobě a ve skutečnosti nás vedou k sebeklamu o naší spravedlnosti.
Zdravé vědomí hříchu máme pouze tehdy, když stojíme před Bohem a s bolestí shledáváme, že jsme ho zranili. Je třeba se naučit vidět svoje selhání nejen jako něco, co ponižuje nás, nejen jako vinu ve svědomí, ale jako hřích - tedy něco, co souvisí s Bohem. Člověk poznává tajemství hříchu jen tehdy, když se přiblíží k Bohu a objeví svůj hřích jako trhlinu ve vztahu k němu.
Jak vnímáme své hříchy? Jako nedostatky ve slušném chování nebo slabosti, které má každý? Vnímáme své hříchy jako bolest nad sebou (urážku svého já) nebo jako bolest, že jsme zranili Boha (urážku Boha)? Zpovídáme se z provinění nebo z hříchů? Pramení náš smutek opravdu z lítosti nad hříchem nebo z lidského zklamání?
Vojtěch Kodet napsal: "Kdyby člověk milující dobro dohlédl na dno propasti zla, která se v každém hříchu skrývá, nikdy by nechtěl hřešit." Poselství pro nás věřící je: nežít vědomě v hříchu! A jestli je tu někdo, kdo Boží dar milosti nepřijal, tak vás zvu k rozhodnutí, aby jste přijali Krista. Přijmout Ježíše Krista znamená věřit v Něho a nechat se jeho slovem a Duchem svatým denně proměňovat. To znamená žít posvěcený život. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
- Nick Lica