Ageus-úvod do knihy

1. Kniha a autorství

Kniha Ageus je první ze tří poexilních prorockých knih (dalšími dvěmi jsou Zachariáš a Malachiáš) a její název je odvozen od jména jejího autora - proroka Agea. Obsahuje celkem 38 veršů, které jsou rozděleny do 2 kapitol, a je tak druhou nejkratší knihou Starého zákona.

Kniha obsahuje čtyři Ageova prorocká kázání, která jsou vždy uvedena datem, kdy byla vyřčena, a tím, komu jsou určena. Kromě toho také popisuje reakci lidí na jeho první poselství a další krátké komentáře.

2. Postava proroka

Prorok samotný je kromě knihy Ageus zmíněn v Bibli pouze na dvou dalších místech - Ezdráš 5:1 a 6:14, kde vystupuje společně s prorokem Zachariášem. Naše informace o něm jsou tak velice omezené.

Jméno Ageus je odvozeno od hebrejského slova chag, které znamená svátek nebo festival, což může (ale nemusí) znamenat, že se narodil v den některého z významných židovských svátků. O jeho původu však nevíme žádné podrobnosti, nejsou známi ani jeho předkové, kmenová příslušnost ani věk. Fakt, že je v Ezdrášovi jmenován bez uvedení otce ale naznačuje, že byl svým současníkům dobře známý¹. Z jeho narážek na slávu předchozího (Šalamounova) chrámu (2:3) se usuzuje, že jej zažil před jeho zničením a v tom případě by byl jedním z přesídlenců, kteří se roku 536 pr. Kr. spolu se Zerubábelem vrací z Babylóna do Jeruzaléma². Potom by mu bylo více než 70 let. Tento závěr není sice zcela jistý³, přesto však velice pravděpodobný. Bylo by jinak těžké vysvětlit jeho náhlou horlivost po letech nečinnosti

Ageus sám sebe popisuje jednoduše jako "proroka" (stejně tak i Ezdráš), na jednom místě však o sobě mluví i jako o "Božím poslu" (1:13). Těžko tak můžeme Agea prohlašovat za kohokoliv jiného, než za Bohem povolaného a poslaného proroka, který hlásal jeho slovo bez svých osobních vedlejších motivů.

3. Dobové pozadí a účel knihy

Roku 539 pr. Kr. vydává perský král Kýros (poté, co dobyl Babylonskou říši) edikt, který dovoluje Židům návrat z exilu zpět do Izraele a Jeruzaléma. Přestože tato událost byla dávno proroky předpovězena, našlo se jen málo těch, kteří by se opravdu odhodlali opustit Babylon, kde se zabydleli a vydat se zpět (necelých 50 000 lidí; Ezdráš 2:64). Přesto to pro ně byla zajisté radostná událost, vždyť na vlastní kůži zažili naplnění Božího zaslíbení.

Po návratu zpět je ale nečekaly příliš radostné podmínky - Jeruzalém byl zničen, krajina již dlouhé roky nebyla obdělávána, bylo třeba vyřešit právnické a společenské rozpory mezi navrátilci a těmi, kteří nebyli deportováni, a při obnově Jeruzaléma navíc museli čelit opozici okolních národů i perských úředníků. Počáteční snahy o obnovení chrámu (537 pr. Kr.) tak zakrátko skončily (Ezd. 4:24).

Celkem pochopitelně se tedy všichni zabývali především snahou o zajištění vlastního živobytí a životních podmínek. Situace obyvatel ale nadále zůstává nepříznivou - přes všechnu jejich snahu byly úrody slabé a výdělky "mizely" (1:2.9-11). Do této situace přichází Ageus a vysvětluje lidu důvod této situace - každý se zabývá jen svými vlastními záležitostmi a o Boží věci nedbají. Ageus zpočátku nic neslibuje, pouze kárá, ukazuje nesprávné priority a volá po změně. Jeho cílem je motivovat Židy ke stavbě Božího chrámu. Nešlo však jen o chrám jako takový - pouze v případě, že chrám bude znovu postaven, je možné znovu začít naplňovat všechny požadavky Božího zákona. Bylo zapotřebí, aby se lid vrátil k plné poslušnosti Mojžíšova zákona, protože právě kvůli jeho porušování došlo k deportaci. Kromě toho ve starověkém blízkém východu odrážela sláva národního chrámu slávu jejich boha(bohů). Dokončit chrám tak znamenalo oslavit Boha.⁴ Až později, když se lid pustil do práce, začíná Ageus ve svých poselstvích lidu zprostředkovávat Boží zaslíbení a podporu.

V důsledku však kniha nakonec ukazuje ještě dál než jen ke stavbě a významu samotného chrámu. Ukazuje až ke Kristu.

- zpracoval N. Lica

1Hanes, P. Úvod do Starej Zmluvy, s. 126