Rick Warren, Leden 2005
Videl jsem téz vsechno pachtení i vse, co prospesného se koná, a jak pritom jeden na druhého zárlí. (Kaz 4,4)
Clovek bez zámeru je jako lod bez kormidla - ubozák, nicka, pan Nula.
(Thomas Carlyle)
Kazdého z nás neco pohání.
Vetsina slovníku definuje sloveso pohánet jako "vést, rídit, smerovat". At uz rídís auto, zatloukás hrebík, nebo odpalujes golfový mícek, vzdy to v dané chvíli vedes, rídís a smerujes. A co pohání tebe?
Práve ted te muze pohánet nejaký problém, tlak ci termín. Mozná te pohání palcivá vzpomínka, strach, který te pronásleduje, nebo neco, cemu verís, aniz si to uvedomujes. Tvuj zivot mohou pohánet stovky okolností, hodnot ci
pocitu. Uvedu pet nejbeznejsích:
Mnoho lidí je stváno pocitem viny. Celý zivot prchají pred výcitkami a skrývají svou hanbu. Lidé stvaní pocitem viny jsou manipulováni svými vzpomínkami. Umoznují, aby jejich minulost urcovala jejich budoucnost.
Casto se podvedome trestají tím, ze sabotují vlastní úspech. Kdyz zhresil Kain, ztratil prístup do Bozí blízkosti. Buh mu rekl: Budes na zemi psancem a stvancem (Gn 4,12). Není to spatná charakteristika mnoha dnesních lidí -
putují zivotem bez cíle..
Jsme výsledkem své minulosti, ale nemusíme být jejími zajatci. Tvá minulost nemá moc zmenit Bozí zámer. On z vraha jménem Mojzís udelal vudce, a ze zbabelce jménem Gedeon odvázného hrdinu. A muze udelat úzasné veci i se zbytkem tvého zivota. Buh je specialista na nové zacátky. V bibli je psáno:
Blaze tomu, z nehoz je nevernost snata, jehoz hrích je prikryt. (Zalm 32,1) Mnoho lidí zene zást a hnev. Drzí se svých zranení a nikdy je nepustí. Místo aby se odpustením své bolesti zbavili, stále znovu si ji ve svých
myslích opakují. Nekterí lidé hnaní zástí obrátí svuj hnev sami proti sobe, do svého nitra, zatímco jím vybuchují a vylévají jej na druhé. Obe reakce jsou nezdravé a nikam nevedou.
Zást vzdy zranuje víc tebe samého nez ty, na nez je namírena. Ten, kdo te urazil, mozná uz na urázku dávno zapomnel; jeho zivot jde dál, zatímco ty se skvarís ve své bolesti a protahujes minulost do vecnosti. Poslys: Lidé,
kterí ti v minulosti ublízili, ti ted uz ublízit nemohou - ledaze bys zástí u bolest stále zadrzoval. Tvoje minulost je pryc! Nic ji uz nezmení. Svou horkostí ublizujes jen sám sobe. Kvuli sobe samému se z ní pouc, ale pak ji
prosté pust! Písmo ríká: Posetilce zabíjí vztek, zárlivost usmrcuje prostoduché. (Jb 5,2)
Mnoho lidí pohání strach. Strach muze plynout z traumatických prozitku, nereálných ocekávání, neúmerne prísné výchovy a dokonce i genetické predispozice. At uz je prícina jakákoli, ustrasení lidé casto propásnou
úzasné prílezitosti, protoze nejsou ochotni riskovat. Hrají na jistotu, vyhýbají se rizikum a snazí se udrzet status quo.
Strach je vezení, do nehoz se dobrovolne uzavreme a které nám znemozní stát se tím, cím nás Buh chtel mít. Musís proti nemu bojovat vírou a láskou. Bible ríká: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vzdyt strach pusobí muka, a kdo se bojí, nedosel dokonalosti v lásce. (1J 4,18)
Mnoho lidí pohání touha vlastnit. Jediným cílem jejich zivota se stane mít více majetku. Tato touha mít víc a víc vecí vychází z mylného predpokladu, ze cím víc toho clovek má, tím je stastnejsí, dulezitejsí a zajistenejsí.
Ani jedno z toho trojího vsak neplatí. Majetek poskytuje jen pomíjivé stestí. Veci se nemení, a tak nás brzy zacnou nudit, a my pak chceme novejsí, vetsí, lepsí verzi.
Mýtem je i to, ze mám-li toho víc, jsem dulezitejsí. Hodnota osobnosti a hodnota financní nejsou totéz. Tvá cena není dána tvými cennostmi. Buh ríká, ze to nejcennejsí v zivote nejsou veci!
Nejbeznejsí mýtus o penezích nám namlouvá, ze cím víc jich máme, tím si muzeme být jistejsí. Není to pravda. Celá rada faktoru, které nemáme pod kontrolou, nás muze pripravit o bohatství behem okamziku. Skutecnou jistotu
nacházíme pouze v tom. o co nás nikdo nemuze pripravit: v nasem vztahu s Bohem.
Mnoho lidí pohání touha po uznání. Zivoty techto lidí urcuje ocekávání jejich rodicu, zivotních partneru, prípadne jejich detí, ucitelu ci prátel. I mnoho dospelých se stále snazí získat uznání od svých rodicu, které nelze
nicím uspokojit. Jiní lidé jsou tlaceni ocekáváním svých vrstevníku. Stále se zamestnávají tím, co si budou myslet jiní. Bohuzel, ti, kterí jdou s davem, se v nem zpravidla ztratí.
Na nicem nezálezí tolik jako na tom, abys poznal Bozí zámery pro tvuj zivot. Pokud je nepoznás, nicím to nahradís.
Neznám vsechny klíce k úspechu, ale jedním klícem k neúspechu je snaha zalíbit se kazdému. Budeme-li se rídit mínením jiných lidí, pak dozajista mineme Bozí zámer pro nás zivot. Jezís rekl:
Nikdo nemuze slouzit dvema pánum. (Mt 6,24) .
Tvuj zivot mohou urcovat i jiné faktory. Vzdy to ale vede do téze slepé ulicky: nevyuzitý potenciál, zbytecný stres, nenaplnený zivot.
Nemás-li zámer, je zivot pohybem beze smeru, cinností bez úcelu a událostí bez smyslu. Bez zámeru je zivot bezvýznamný, malicherný a bezúcelný.
Co nám prinásí zivot urcený zámerem? Vedeme-li zivot urcený zámerem, poskytuje nám to následující ctyri výhody:
(1) Znás-li svuj zámer, pak to dává tvému zivotu smysl. Buh nás stvoril, abychom nejaký smysl meli. Proto se ho nekdy lidé snazí odhalit pochybnými cestami, jako je astrologie nebo vestení. Má-li zivot smysl, sneses témer
cokoli; nemá-li, neuneses témer nic. Mladý muz, kterému bylo neco pres dvacet, napsal:
Pripadám si jako zmetek, protoze neustále usiluji o to, abych se necím stal, a pritom ani nevím, co to je. Umím jen tak prezívat. Jestli jednou objevím svuj smysl, budu cítit, ze zivot práve zacíná.
Bez Boha není zádný zámer a bez zámeru nemá zivot smysl. Beze smyslu postrádá nás zivot význam i nadeji. V bibli se setkáváme s radou lidí, kterí vyjadrovali tuto beznadej. Izajás si stezoval: Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný prelud. (Iz 49,4)
Job rekl: Rychleji nez tkalcuv clunek ubehly mé dny, skoncily v naprosté beznadeji (Jb 7,6) . zivot se mi zprotivil, nechci zít vecne, uz me nech, mé dny jsou pouhý vánek. (Jb 7,16) Smrt není nejvetsí tragédií - tou je zivot beze smyslu.
Nadeje je pro tvuj zivot stejne tak dulezitá jako vzduch nebo voda. Bez nadeje se s zivotem nevyrovnás. Dr. Bernie Siegel zjistil, ze muze predpovedet, kterému z jeho pacientu se vrátí rakovina, zeptá-li se: "Chtel byste zít do sta let?" Ti, kterí byli presvedceni o smyslu svého zivota, odpovídali "ano" - a to byli nejpravdepodobnejsí kandidáti na prezití.
Známe-li zámer svého zivota, naplnuje nás to nadejí.
Pokud jsi zil bez nadeje, vydrz! Ve tvém zivote nastanou úzasné zmeny, az zacnes uskutecnovat Bozí zámery. Buh ríká: Nebot to, co s vámi zamýslím, znám jen já sám, je výrok Hospodinuv, jsou to myslenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát nadeji do budoucnosti. (Jr 29,11). Mozná ti pripadá, ze jsi v naprosto beznadejné situaci, ale bible ríká: Bůh muze pusobením své moci mezi námi ucinit neskonale víc, nez zac prosíme a co si dovedeme predstavit. (Ef 3,20)
(2) Znás-li svuj zámer, je tvuj zivot jednodussí. Zámer totiz urcuje, co delat más a co delat nemás. Zámer se stává normou, kterou hodnotís své aktivity. Co je podstatné - a co není? Proste si polozís otázku: Pomuze mi tato cinnost naplnit nekterý z Bozích zámeru pro muj zivot?
Pokud neznás jasný zámer svého zivota, nemás na základe ceho se rozhodovat, usporádávat svuj cas a vyuzívat své zdroje. To vede k tomu, ze se rozhodujes na základe okolností, tlaku ci momentální nálady. Lidé, kterí nevedí, jaký je zámer jejich zivota, toho zpravidla delají prílis mnoho - a to pak vede ke stresu, únave a sporum.
Není mozné delat vse, co po tobe lidé pozadují. Más cas práve tak na to, abys naplnoval Bozí vuli. Pokud se ti zdá, ze nestíhás, znamená to, ze se toho snazís udelat víc, nez Buh po tobe chce (nebo - coz je druhá moznost -
moc dlouho se dívás na televizi). Zivot urcený zámerem vede k jednodussímu zivotnímu stylu a realistictejsímu rozvrhu. Bible ríká: Leckdo se vydává za bohatého, ackoli nic nemá, nekdo se vydává za chudého,
a má velké jmení (Pr 14,7).
Coz lze parafrázovat i takto: Navenek bohatý zivot je prázdný, kdezto prostý zivot muze být plný. Takový zivot také dává pokojnou mysl: Stvorení opírající se o tebe chránís pokojem, pokojem, nebot v tebe doufá.
(Iz 26,3)
(3) Znás-li svuj zámer, zijes soustredene. Své úsilí, svou energii soustredís na to, co je dulezité. Jsi efektivní, protoze jsi selektivní.
Nechat se rozptýlit drobnostmi - to je velmi lidské. Se svými zivoty rajeme "Ukaz, co umís". Henry David Thoreau poznamenal, ze lidé vedou životy "tichého zoufalství", dnes bychom vsak meli mluvit spíse o bezcílném
rozptýlení. Mnoho lidí je jako káca - tocí se obrovskou rychlostí, ale vlastne nikam nesmerují.
Bez jasného zámeru budes neustále menit smer, zamestnání, vztahy, sbory ci jiné vnejsí veci. Budes doufat, ze kazdá taková zmena odstraní zmatek nebo naplní tvé prázdné srdce. Budes si ríkat: Snad to uz tentokrát bude to
pravé. Tvuj skutecný problém to vsak nevyresí. Potrebujes totiz zámer a soustredení. V bibli je psáno:
Nebudte nerozumní, ale hledte pochopit, co je vule Páne. (Efezským 5,7) Jinak receno: protoze správne volís, jsi schopen neceho dosáhnout - pozn. prekl.
Na svetle muzeme demonstrovat, jak úzasná je síla soustredení. Rozptýlené svetlo má malou moc, malý úcinek. Ale kdyz ho soustredíte, koncentrujete i jeho energii. Pomocí lupy zapálíte trávu nebo papír. Kdyz se svetlo koncentruje jeste více, do laserového paprsku, muzete jím rezat ocel.
Není nic tak mocného jako soustredený zivot naplnující zámer. Muzi a zeny, kterí nejvíce ovlivnili dejiny, byli ti, kterí se nejvíc soustredili.
Napríklad apostol Pavel prakticky sám rozsíril krestanství po celé Rímské rísi. Jeho tajemství spocívalo v ustredeném zivote. Prohlásil: Bratrí, já nemám za to, ze jsem jiz u cíle; jen to mohu ríci: zapomínaje na to, co je za mnou, upren [soustreden] k tomu, co je prede mnou...
(Filipským 3,13)
Chces-li v zivote neceho dosáhnout, soustred se! Prestan delat melouchy. A nechtej stacit vsechno. Delej toho méne! Odrízni i vselijaké dobré veci a soustred se výhradne na to, co je nejpodstatnejsí. Neplet si nikdy aktivitu
s produktivitou. I bez zámeru muzes být hodne zamestnán, ale k cemu je to dobré? Pavel rekl: Soustredme se na cíl, chceme-li dosáhnout vseho, co pro nás Buh má. (Filipským 3,15 Msg)
(4) Znás-li svuj zámer, más pro co zít. Znalost zámeru vede k nadsení. Nic nám nedodává tolik energie, jako jasné poznání Bozího zámeru pro nás zivot.
Na druhé strane, pokud ti zámer schází, nadsení mizí. Uz vstát ráno z postele vyzaduje obrovské úsilí. Je to pravidla nesmyslná práce, nikoli práce prescas, co nás unavuje, co nás vysává a co nás pripravuje o radost.
Nejsi na zemi proto, aby na tebe vzpomínali. Jsi zde proto, aby ses pripravil na vecnost.
G. B. Shaw jednou napsal: Skutecná radost ze zivota je v tom, ze se nechás strávit zámerem, který sám povazujes za velký. Pak jsi prírodní silou, a ne horecnatým, sobeckým zlíckem nemocí a bolístek, který si stezuje, ze svet se nesnazí ucinit tě štastným.
Poznání zámeru te pripravuje pro vecnost. Mnoho lidí tráví svuj zivot tím, ze se pokousejí zanechat na zemi nejaké trvalé dedictví. Chtejí, aby po nich po jejich smrti zbyla nejaká památka. Nicméne nakonec nezálezí na tom,
co o tvém zivote soudí jiní lidé, ale na tom, jak ho hodnotí Buh. Lidé si casto neuvedomují, ze vse, ceho dosáhli, bude stejne nakonec prekonáno.
Budou vytvoreny nové rekordy. Památka vybledne. Pocty budou zapomenuty.
Kdyz byl James Dobson na vysoké skole, bylo jeho cílem stát se skolním sampiónem v tenisu. Pocitoval pýchu, kdyz byl pohár, který získal, umísten na predním míste ve skolní hale slávy. Za nekolik let mu ten pohár nekdo poslal postou. Nasli ho mezi vyhozenými vecmi, kdyz se skola prestavovala. Jim pak rekl: Je jen otázka casu, kdy vsechnv tvé trofeje nekdo vyhodí!
Vést zivot tak, aby zde na zemi po nás zbyl nejaký odkaz - to je velmi krátkozraký cíl! Svuj cas vyuzijes mnohem moudreji, pokud budes pracovat na vecném odkazu. Nebyl jsi poslán na zem proto, aby si te tu zapamatovali.
Byl jsi sem postaven, aby ses pripravil na vecnost. Jednou stanes pred Bohem a on provede audit tvého zivota, záverecnou zkousku pred vstupem do vecnosti. Bible ríká: Vsichni prece staneme pred soudnou stolicí Bozí. . Kazdý z nás tedy sám za sebe vydá pocet Bohu. (Rímanum 14,10 a 12)
Nastestí Buh chce, abychom tuto zkousku slozili vítezne, a proto nám dal otázky predem. Z bible muzeme usoudit, ze Buh se nás bude ptát na dve klícové veci: Predne se nás zeptá: Cos udelal s mým Synem, Jezísem Kristem? Buh se te nebude ptát, z jaké jsi byl církve nebo jaké jsi zastával ucení. Jediné, na cem bude zálezet, je odpoved na otázku, zda jsi prijal, co pro tebe Jezís udelal, a zda ses ho naucil milovat a duverovat mu. Jezís rekl: Já jsem cesta, pravda, i zivot. Nikdo neprichází k Otci nez skrze mne.(J 14,6)
A druhá otázka: Cos udelal s tím, co jsem ti sveril? Cos udelal se svým zivotem - se vsemi obdarováními, vlohami, prílezitostmi, energií, vztahy a zdroji, které ti Buh dal? Utratils je sám pro sebe, nebo jsi je vyuzil, abys naplnil zámer, pro nejz te Buh stvoril?
Odpoved na první z nich rozhodne o tom, kde budes trávit vecnost. Odpoved na druhou rozhodne o tom, co budes na vecnosti delat.
K premýslení: Zít podle Bozího zámeru vede k pokoji. Vers k zapamatování:
Stvorení opírající se o tebe chránís pokojem, pokojem, nebot v tebe doufá. (Izajás 26,3)
Ke zvázení: Jak by mí príbuzní a prátelé popsali hnací sílu mého zivota? Cím chci být?
Rick Warren, Proc jsme tady?, ukázka str. 19, Vydal Návrat domu, Plzenská
166, Praha 5, www.navrat.cz