Lavička zamyšlení

"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo  z touhy, abychom  se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme  pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.

Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).


J 4,15-30, Nový start

Abychom se mohli setkávat s lidmi a přiblížili se k ním, musíme jako Pán bourat některé zvyklosti a tradice. Pán Ježíš se nenechá spoutat žádnými náboženskými nebo společenskými zvyklostmi. Je úplně svobodný. Dovoluje si na veřejnosti oslovit ženu a dát se s ní do rozhovoru! A ještě navíc Samařanku. To bylo tehdy něco absolutně neslýchaného! Proč to Pán udělal? Z lásky a touhy zvěstovat dobrou zprávu o spasení i těmto opovrhovaným lidem. Pán viděl potenciál i v této ženě, se kterou ostatní právem pohrdali. On nikoho neodepíše, ale je připraven dávat každému kdo ho přijímá nový start, novou šanci a nový život. V každém z nás je touha nepromarnit život. Naplnit ho. Tuto vnitřní touhu nenaplníme dobrým jídlem a pitím, silnými zážitky, střídáním partnerů ani správným náboženstvím. K plnému štěstí nám nepomohou ani zajímavé koníčky, práce, kariéra. Všechno se nakonec ukáže jako pouhá náhražka. Jen Kristus nám může dávat nový start. Potom budeme uctívat Boha v duchu a pravdě. U této ženy po pěti neúspěšných manželstvích je její důvěra zničená a její sebevědomí nulové, proto přistupovala k Ježíši opatrně. Cihlu po cihle, Ježíš boří stěnu, za kterou se žena skrývá. Když se dostane skrze ni, žena odchází proměněna. A navíc odchází povědět druhým o Mesiáši. Abychom mohli změnit lidi, musíme je milovat. Náš vliv sahá jen tam, kam dosahuje naše láska.“ -H. Pestalozzi

-N. Lica

J 4,1-14, Setkání u studny

Setkání. To je jeden z velkých důrazů evangelia. Pán Ježíš nechodí po Palestině bez záměrů. Na své cestě se setkává s mnoha lidmi a to jsou skutečná a osobní setkání. Abychom se setkali s lidmi, potřebujeme jako Pán Ježíš zbourat některé zvyklosti, bariéry, dohody a některé předsudky. Tak jako Pán Ježíš, musíme udělat první krok k lidem. To nebylo náhodné setkání. Ježíš tam nešel náhodou. Židé většinou obcházeli území Samařanů kolem dokola. Ježíš musel projít Samařskem!! Musel? Proč musel? Proč nemohl jít jako každý pravověrný Žid pěkně kolem dokola údolím Jordánu? Ježíš musel projít Samařskem, protože ho tam vedla jeho láska. Byla to láska ke každému člověku. Věděl, že se tam setká s někým, kdo ho potřebuje. Když se díváme na život očima víry, potom nejsou náhody. Všechno má určitý smysl. I toto setkání nebylo náhodné. Bylo v Božím plánu. Lidé dnes mají největší žízeň u studny. Nic totiž neuhasné duchovní žízeň než Bůh sám. Požádejme ho aby nám dal napít, vždyť On je zdroj a dárce vody života. „Kdo by se však napil vody, kterou u dám já, nebude žíznit na věky.“ 4:14

-N. Lica

Ježíš je ta cesta, pravda i život.“ Jan 14:6

Judaismus vidí spasení jako rozhodnutí založené na morálce, které se uskuteční během soudného dne. Hinduismus očekává četná převtělení na cestě duše vesmírem. Buddhismus řídí váš život podle čtyř vznešených pravd a vznešené osmisměrné cesty. Muslimové vděčí za svou cestu Alláhovi skrze pět pilířů víry. Mnoho filozofů považuje život po smrti za skrytý a neznámý „velký skok do tmy“. Někteří lidé dávají dohromady Krista s Mojžíšem, Mohamedem, Konfuciem a jinými duchovními vůdci. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14:6). Mnozí namítají: „Všechny cesty vedou do nebe.“ Ale jak by mohly? Buddhisté se těší na nirvánu, která je dosažitelná po více než 547 převtěleních. Křesťané věří v jeden život, jednu smrt a věčnost, kdy se radují z Boha. Humanisté neuznávají stvořitele života. Ježíš tvrdí, že je zdrojem života. Spiritualisté vám čtou z dlaní. Křesťané přijímají radu z Bible. Hinduisté vnímají několikerého a neosobního Boha. Následovníci Krista věří „…že jest jen jeden Bůh“ (1. Korintským 8:4). Každé nekřesťanské náboženství říká: „Ty se můžeš zachránit.“ Ježíš říká: „Moje smrt na kříži tě zachraňuje.“ Tak jako ne každá houba je jedlá, tak také platí, že ne každá cesta vede k Bohu. Přísloví 14:12  říká: „Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.“ Přísloví 12:28  „Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.“Ježíš vybudoval úplnou a jedinečnou cestu, která nezahrnuje sebespasení. Vyčistil jedinečný a úzký průchod, který není komplikován lidským úsilím. Nabízí nám jedinečné pozvání, ve kterém On pracuje a my důvěřujeme, On umírá a my žijeme, On zve a my věříme. „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal“ (Jan 6:29).

Milí přátelé, přejeme vám, abyste mohli objevit tuto pravdu o Pánu Ježíši, abyste nastoupilili na cestu za Ním a měli tak věčný život.

Matouš 13:24-34, Pšenice, hořčičné zrno a kvas

V dnešním čtení se máme zaměřit na tři Ježíšova podobenství: o pleveli mezi pšenicí, o hořčičném zrnu a o kvasu.

Podobenství o pleveli mezi pšenicí nám odkrývá tajemství, že nepřítel Božího království - ďábel, je také rozsévačem. On dělá svou prací když lidé spí. A pak když lidé uvidí plevel který roste (zlo, trápení, a nespravedlnost, nasili, a hřích jak bují) na koho lidé svalí vinu? Na kterého rozsévače? Na Boha, a říkají: ! On za plevelem ve světě stojí. A pokud ne, tak proč s tím plevelem nezatočí? Proč ho nevytrhne? Podobenství říká, že vše má své místo v Božím plánu. Přijde čas spálení a odstranění plevele a čas žně k shromáždění pšenice do stodoly.

Pointou podobenství o hořčičném zrnu je fakt, že to nejmenší semeno vyroste do největších rozměrů. Malost, maličkost, nepatrnost - ta je dnes charakteristická pro církev. My o ní často hovoříme se skleslostí a beznadějí. Je to snad konec procesu, konec života, konec existence? V pohledu Pána Ježíše je tomu naopak. Malost - ta může být naopak začátkem.

Kvas v tomto podobenství je pak skrytá pozitivní síla který pracuje pomalu, postupně a důsledně. Kvas mění kvalitu, ne podstatu těsta. Je to stále těsto, ale proměněné. Člověk, který přijímá evangelium zůstává člověkem, ale je změněným člověkem – Božím dítětem.

2 K 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

-N.Lica

Existují jenom dvě možnosti jak můžeme prožít život zde na zemi. Buď ...

  • Můžeme žít svůj život podle záměru nebo podle náhody.

  • Můžeme žít svůj život s úmyslem nebo namátkou.

  • Můžeme žít podle Božího plánu nebo podle vlastního. To je volba každého z nás.

Dobrá zpráva je, že Bůh má plán pro tvůj život. A právě to, že žiješ, znamená že má plán pro tebe. Někdo řekl že: Život nemá smysl dokud nepochopíš, že jsi byl stvořen Bohem a pro Boha. Byli jsme stvoření Bohem a pro Něho. On nás stvořil pro sebe. A život za nic moc nestojí, pokud toto nepochopíme. Bible říká o Ježíši: Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti. To znamená: plný život, který má smysl, který je více než vzdělání, a dobré zaměstnání. Proto přišel Ježíš, aby každý kdo v něho věří měl nejenom věčný život, ale již tady na zemi žil životem, který stojí za to žít a má smysl a určité poslání, plán.

Co je Boží plán pro můj život?

Boží plán pro tvůj a můj život je služba.  Bůh chce, abychom sloužili jemu a Jemu sloužíme tím, že sloužíme jiným. Efezským 2:10 říká: 10  Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Proto naše ranní modlitba může někdy také být: Děkuji tí Pane že si mi dal dnes život. Prosím ukaž mi jaké dobré skutky si připravil pro mě dnes a dej mi sílu, abych je konal.

Ježíš Kristus se narodil aby sloužil. Rozhodněme se naplnit Boží plán s námi na této zemi a spolu s Jozuem: Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.