Lavička zamyšlení

"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo  z touhy, abychom  se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme  pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.

Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).


Mt 13, 44-52, Perla Božího království

Tato tři podobenství mají společnou jednu myšlenku: vzácné poklady jsou skryté. Tak jako na poli nebylo vidět, co všechno se skrývá pod zemí, ani hodnota drahocenné perly nebyla mnohým známa, tak ani pod hladinou nevíme, co všechno je už v síti. Boží království je připodobněno jako skryté bohatství, které člověk objevuje a je ochoten zaplatit za ně vše co má. Zřejmě ten člověk pochopil hodnotu toho pokladu, perly nebo toho co se dá zpeněžit z moře.

Boží království se dá těžko přirovnat k čemukoliv tady na zemi. Nakonec i ten poklad a ta drahocenná perla je jen slabé a nedokonalé přirovnání toho, co Bůh připravil pro člověka skrze oběť svého jediného Syna. Je to život v plnosti, beze strachu, beze smrti. Je to život tváří v tvář před živým, milujícím Bohem. To je lákavá cena, za kterou člověk nemá čím zaplatit. Může nabídnout jen všechno co má, všechny své tužby, naděje, celé své srdce. Perla Božího království je Ježíš Kristus. Když získáš tuto perlu, získáš vstup do Božího království. Tato perla ti přináší velké věčné duchovní bohatství. „Nikdo není blázen kdo se vzdá toho, co si nemůže udržet, aby získal to, co nemůže ztratit." Jim Elliot

J 5,19-30, Úžasná jednota

Tento text úžasným způsobem mluví o jednotě kterou má Pán Ježíš se svým otcem. Na důkaz tohoto tvrzení Ježíš žil tak, jak to od něho Bůh žádal. Tak jeho otec se mu stal vzorem v jeho službě (20), v kříšení mrtvých (21), v bytí zdrojem života (26), ve vykonávání soudu (27) a v hledání a konání Boží vůle (30). Ve Starém zákoně jsou zmíněná tři znamení, která mají ohlašovat Mesiášův příchod. V této kapitole Jan dokazuje, že na Kristovi se všechna tato tři znamení naplnila. Jemu-Synu člověka je dána veškerá moc a vláda, chromí a nemocní jsou uzdravování a mrtví jsou kříšení k životu. Protože i my jsme jedno s Kristem, také musíme žít tak, jak to od nás žádá. Budeme-li se ptát “co by udělal Ježíš“, nebo „co by Ježíš chtěl, abych teď udělal“, může nám to pomoci správně se rozhodovat. Možná nebudeme v životě dělat tak velké činy, přesto můžeme konat i malé činy s velkou láskou. František z Assisi, když řekl: „Začni dělat to, co je nutné; potom dělej to, co je možné, a najednou budeš dělat nemožné.“ I kdyby ses nikdy nedostal k dělání velkých věcí, můžeš najít velké naplnění v dělání správných věcí. Žádný laskavý skutek není tak malý, aby nestál za to, abychom ho vykonali. „Když ses narodil, plakal jsi a svět se radoval. Žij svůj život tak, aby až zemřeš, svět plakal a ty ses radoval“.

N. Lica

J 4,43-54, Znamení jako ukazatelé

Na prosbu nešťastného otce, který potřeboval rychlou pomoc, Ježíš odpověděl docela tvrdě. "Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte!" Proč? Protože znamení a zázraky mají být jen ukazateli na cestě k Pánu Ježíši. Víte, jakou funkci mají ukazatelé na silnici? Když potřebujete se dostat k nějakému cíli autem, ukazatelé vás tam dovedou. Představte si takovou zvláštní situaci: někdo jede do Prahy a nezná příliš cestu. Proto si raději musí dávat dobrý pozor, aby nepřehlédl nějaký ukazatel. Když přijede k jednomu takovému ukazateli, celý v úžasu zastaví a vystoupí z auta. Začne ten ukazatel obdivovat! Jé, to je krásná tabule! Úplně zapomene na to, kam jede a soustřeďuje se na věc, která mu měla pouze pomoci na cestě!! To je možná divný příklad. Ale s těmi znameními to má být podobné! Jsou to pouze ukazatelé. Nejsou tady proto, abychom je obdivovali, abychom nad nimi žasli. Jsou tu proto, aby nás směřovali k Pánu Ježíši. Abychom směli zahlédnout jeho slávu! Abychom se před ním sklonili a chválili ho! Jedno čínské přísloví říká: Když někdo ukazuje prstem k měsíci, jen hlupák sleduje jeho prst. Stejně to je se znameními a zázraky. Nemáme zůstat u nich. Máme sledovat, k čemu ukazují. Pán Ježíš chce, abychom nestáli jen o senzační zážitky, ale abychom stáli o něho. Abychom v něho věřili. Chceš vidět zázrak, nebo poznat samotného Pána Ježíše a věřit v něho?

N. Lica

J 5,1-18, Obrazy Bethesdy

Bethesda je místo které zobrazuje mnoho situaci i období v životě člověka. Obraz samoty a slabosti – „nemám nikoho“ řekl doslova chromý muž. Bethesda je také obrazem nemoci – bylo to místo kde sedávalo množství nemocných. Proto Bethesda je obrazem bludného kruhu: očekávání, naděje a zklamání. Nemocný ležel na rohožce už 38 let. To je doba, která v Bibli označuje putovaní Izrale po poušti jako následek jejích hříchu nevěry, když lid stál před zaslíbenou zemí (5M 2:14). To pochopitelně vede nakonec k beznaději. Tento muž čekal na naplnění svého snu, ale znovu ho někdo předběhl. Nebyl to jen tělesně nemocný člověk. Byla to ubitá duše. Bethesda, ale přesto znamená „dům milosrdenství“ a to je ten pozitivní obraz, který mění situaci. Kristus se smiloval a uzdravil tohoto chromého muže. Pán Ježíš vchází doprostřed našich zklamaných nadějí - proráží ten bludný kruh naší beznaděje a dává nám světlo, radost, spasení, naději, smysl života a skvělou budoucnost. K tomu přišel, abychom mohli zrcadlit Boží obraz v našem životě. 2 K 3:18

N. Lica

J 4,31-42, Ježíšův pokrm

Kontext čtvrté kapitoly se točí okolo dvou lidských potřeb: pití a jídlo. Samařanka měla žízeň, učedníci hlad. Pán používá tyto potřeby aby lidem úžasným způsobem přiblížil duchovní pravdy. Ječas, aby učednici i my slyšeli, jaký je oblíbený pokrm našeho Pána. On řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ A vzápětí k ním mluvil o rozsévání a žni. Byla to Boží vůle, že musel projít Samařkem, protože tam rozséval evangelium jenom u jedné ženy a potom mnozí uvěřili. Učedníci, kteří byli hladoví, přišli právě když mnoho Samařanů z města uvěřili. Vidět jak lidé přicházejí k Bohu a uvěří, to je pokrm který bychom měli také zkusit. Abychom mohli tento pokrm jíst, musíme dělat dvě věci: rozsévat a sklízet. Čím se uspokojíme my dnes jako jednotlivci a sbory? Dobrým kázáním, programem a hezkou bohoslužbu? Pravý pokrm, který bychom si měli oblíbit je to, abychom činili Boží vůli ve svém životě a dokonali jeho dílo. Není větší uspokojení v životě, než splnit Boží plán a poslání, které nám každému dal. Sk 20:24

-N. Lica