Dina vychází z otcovského domu bez povolení či pověření. Její vycházka je zřejmě svévolná. Na vlastní riziko opouští tábor i jeho řád, zvědavá vidět a posoudit domorodky, asi při nějakých slavnostech při nichž je i knížecí syn. Rozhodně to nebyla jen ženská zvědavost na módu, styl oblékání a líčení, ale spíše žádostivost účastnit se nespoutaného kenaanského kultu. Dcery země jsou Kenaanky, tedy vyznavačky orgiastických, přírodních kultů. Dnes bychom třeba řekli, že si zašla na "disco" nebo tak něco. Zřejmě ale byla poněkud jiná než ti domácí. Byla přece Jákobovou dcerou, byla jiná možná už svým vzezřením, úpravou i chováním. Není divu, že její půvab Šekema zaujal. A nakonec to dopadlo podstatně jinak, než si Dína představovala. V úvahu bychom měli vzít i skutečnost, že sexuální násilí bylo v této době motivováno i náboženský – násilným sexem bylo přemoženo božstvo toho, kdo byl znásilněn.

Lákavá skořápka může ukrývat velmi nebezpečné věci. A tak Dínu potkalo násilí. Jenže ten mladík Šekem, který vzplanul vášní, nakonec měl Dínu skutečně rád a tak si ji chtěl vzít za ženu.Jméno knížecího syna je i jménem opevněného města, což ukazuje na Šekemovo výjímečné postavení. Jeho otec je určen velmi přesně: Chamór, česky Osel. Je Chivejec, Kenaanec, nábožensky patří do oblasti baalismu. Žena, která se dostala do blízkosti kenaanského města, musela počítat s tím, že se stane obětí sexuální žádostivosti obyvatel (26:7-11).

Šekem si Dinu skutečně zamiloval. Pomýšlí na manželství. Přilnul k ní. Citlivý pohled Písma nezamlčuje ani při Kenaanci Šekemovi sympatické rysy, stejně jako zdůrazňuje vady a hřích Božích vyvolených. Šekem žádá otce, aby zařídil vše potřebné k dodatečnému legálnímu sňatku. Dinu přitom něžně nazývá dítětem či děvčátkem.

Chámor s nimi mluvil takto: "Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu. 1M34,8

Zpřísněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše. 1M34,9

Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní." 1M34,10

Přesně tohle si o pár desetiletí dříve výslovně nepřáli ani Abraham ani Izák, a především ani Hospodin! A je to věc, kterou si do dnešních dnů Bůh jednoznačně nepřeje, pokud jde o jeho zvláštní lid, pokud jde o církev.

25-29, Krvavá pomsta.

25 Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny mužského pohlaví povraždili. 26 Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli.

A't už sami nebo s dalšími bratry (potom přišli Jákobovi synové) město vyloupili, ženy a děti vzali do otroctví. Velmi zlé je i to, že ostatní synové Jákobovi se připojili. Ukazuje to projevy chamtivosti, které se uhnízdily v Jákobově rodině. Těžko říci, kde se to ti chlapci mohli naučit. Zda v Lábanově domě, nebo přímo od svého vlastního otce Jákoba...

Meč není tasen v horlivosti za svatost Hospodinovy věci a v poslušnosti jeho slova, nýbrž pro potupu rodinné cti. Z potupené cti učinili důvod k vraždění se všemi důsledky: vybili muže, zajali děti a ženy a vyloupili město. Ukrutnost Jákobových synů ukazuje, jaký by byl Izrael, nebýt Hospodina. Otec proto právem proklíná jejich prchlivost před svou smrtí (49,5). Tento krutý skutek měl za následek, že Šimeon a Levi přišli o vůdčí postavení ve svém národě. Bůh rozlišuje mezi spravedlivou válkou a nelítostnou krutostí. Nad tímto příběhem si musíme uvědomit, jaký je rozdíl mezi odpovědnou vírou a fanatismem, který pomíjí cesty lidskosti.